Návrat na hlavní stranu

Co sa stalo 2009÷2014:

Živý betlém v Suché Lozi 26.12.2014

Z tohoto malého vystoupení, které jsme samoz řejmě farníkům z Loze slíbili, si nejvíc pamatuju na docela krutou zimu před kostelem, kterou zapříčinil ostrý severní vítr. Pásmo bylo připravené kvalitně. Ale ta zima to trochu ovlivnila. Koledy jsme zazpívali v pořádku, ale konec už jsme se snažili kvůli zimě zkrátit a schovat se do tepla a zahřát promrzlý organizmus čajem a slivoviců. Ani jsme se nezdržovali a honem do tepla domova. Ale jinak pěkná akce.

Tradiční vánoční koncert - GLORIA aneb putování do Betléma, 25.12.2014

Přípravu koncertu si vzal na starost soubor Kohútek. Oprášil už jednou použitou koncepci. S jinými zpěvy a vystupujícími. Každý soubor měl mít k dispozici asi 7-8 minut My jsme si připravili jeden ucelený blok. Jelikož se koledy zpívají jenom jednou v roce nevadí, že se opakují. Jenom jsme dodali seznam, aby se neopakovaly v jednom vystoupení. Provedení bylo, až na malou omluvitelnou i omluvenou chybičku, zazpívané kvalitně a lidem se líbilo.

Fotogalerie na obecních stránkách

Zpívání pod vánočním stromem, 23.12.2014

Zpívání u Vánočního stromu bylo v režii dechovky a Zpěvulí. My jsme se přihlásili také s pásmem koled. Na nácvik už bylo málo času a proto to vypadalo tak, jak je vidět z fotek. Jak zkouška zpívaná z papíru. Ale výsledek byl dobrý. Sešel se značný počet občanů, počasí přálo, občerstvení bylo také a tak byla předštědrovečerní pohoda. Ale už jsme měli v hlavách starost, jak dopadne koncert na Boží hod.

Fotogalerie na obecních stránkách

Mikulášský jarmark v Suché Lozi, 29.11.2014

Na Mikulášský jarmark nás do Suché Loze pozvali op ět skauti a slíbili za vystoupení bramboráky. Samozřejmě jsme pozvání přijali, protože jarmark bývá pěkný. Po příchodu nás požádali, zda bysme nemohli zazpívat ihned. Tak jsme na to šli a tím se stalo, že někteří Hútci přijeli už jak se říká „s křížkem po funuse“. Pak už pokračoval další program a rozdělování dárků dětem. Naše kamarádky Plkotnice se opět o nás postaraly a navařily dva velké hrnce kyselice, pagáče a šišky. Ještě navíc ty vyzpívané bramboráky a nejaké tekuté k tomu a byla opět pohoda. Pěkná a podařená akce.

FOTO

Kateřinské hody na Kašavě, 23.11.2014

Pozval nás Kašavský pan farář - hútek Jan Mach. Měli jsme si nacvičit dvě pásma. Jelikož jsme tam ještě nevystupovali, tak jsme se drželi ověřených sezpívaných pásem. S tím jsme tam také jeli. Po příjezdu bylo za nějakou chvíli jasné, že bude jenom jedno. Sledovali jsme vystoupení místních dětí a také džezového dětského souboru a místního gajdošského seskupení. Pak jsme se dostali na řadu a k zkrácenému pásmu jsme přidali oblíbenou „slivovičku“, která patří do toho kraje víc než písně o vínu. Dostalo se i na heligonkáře. Bohužel jsem zklamal a „kysňu“ zapomněl u Lojzina. Potom už začala hrát výborná cimbálovka „starých profíků“ s humorným a hovorným primášem. Myslím si, že už dlouho jsme si tak s chutí nezazpívali A udělali jsme „kus politické práce“, jak se ptal prázdninující Jurka po příjezdu. FOTO
Odkaz na článek ze stránek Kašavy zde.

Hodová mše svatá, 9.11.2014

Po výzvě na obecních stránkách, aby se na hodovou Svatou mši dostavili krojovaní, jsme se rozhodli zúčasnit. Mše byla s dechovkou, zpívaná, velice pěkná a kdyby bylo krojovaných víc, byl by kostel ještě prozářenější. Po ukončení pan farář dával přípitek mešním vínem a při té příležitosti jsme mu krátce zazpívali. Prý se už těší na vánoční koledy.

Foto Radka Pavlíčka Foto Tonda Domeník

Muzicírování na 5. narozeniny Hútku, 30.10.2014

Chystali jsme se ke skromné oslavě pětileté činnosti posezením s gulášem na základně. Nakonec se to neutajilo a přišli i gratulanti. Jak je vidět z fotek. Velice nás překvapili - mohu říct mile. A Plkotnice byly i velkou posilou. Ony zpívajú pořád. Moc jim za to děkujeme. I za jejich vtipné a pravdivé veršování. Chlapů z Kohútku si představujeme jako našich nástupců, až nebudeme moct. Také děkujeme za přání.

Přání od Plkotnic:

Hútek, mužský sbor, to je hlasu chór. 5 let od založení slavíja.
Zpívajú písničky a pořád jich to baví. Žádaní sú široko daleko a jsou obdivovaní.
Jenže pozor na ně, na šviháky lázeňské, milé ženy a manželky!
Moc rádi a často do Luhačovic jezdí.
Pomáhejte jim, věřte, ale občas prověřte.
Dobrá rada - po návratu domů připravte jim lavor s vodů.
Do Lóze je klidně pusťte, protože Plkotnice, holky při těle, berou Hútky za dobré přátele.
Máme Vás ráádi, držíme Vám pěsti a přejeme zdraví a štěstí!

To Vám přejí PLKOTNICE
FOTO

Dožínky v Suché Lozi, 21.9.2014

V neděli jsme byli pozvaní Plkotnicama na dožínky. Na zkoušce jsme nacvičili zpěvy a rozhodli se, že v případě dobrého počasí půjdeme pěšky. Až na nějaké výjimky. Někteří z různých důvodů nemohli pěšky a přijeli autama.

Po přivítání jsme šli do průvodu. To abychom měli tu procházku delší.Plkotnice měly průvod zorganizovaný a po jeho skončení jsme se přesunuli do sálu. Tam jsme odzpívali připravené pásmo,poslechli si zbylý program a v skoro domácím prostředí pojedli " úkovů omáčku" mimochodem, moc dobrou. Ještě jsme pozpívali a někteří jsme šli znovu pěšky na základnu. Tam jsme se setkali s těma, co přijeli autobusem. Tak zase jedna akce, co se povedla. FOTO

Slavnosti vína v Uherském Hradišti,13.9.2014

Počasí tento rok ovlivnilo naše rozhodování o účasti v dopoledním průvodu. Byl hlášený déšť, a tak jsme se rozhodli průvodu se neúčastnit. Hlavní argument byl, že v případě deště se nedá jít v pláštěnce. V novém lajblu, který je zimní, se ihned člověk zapotí a z deštníků kape voda na další účastníky. Kroj by se ničil. Pojedeme až na vystoupení.

Autobus byl přistaven na 11.30 pro všechny účastníky. Už při odjezdu se zdálo,že počasí vydrží po dobu účinkování bez deště. A nakonec bylo slunečno. Brblali jsme,že se nepodařilo přesvědčit vedení,aby se program přesunul před nádvoří do prostoru kde se pohybuje hodně návštěvníků. Po příjezdu našeho "exilového" člena Honzy Macha jsme si šli přezpívat písničky z pásma a také s Věrkou Chovancovou, na kterou jsme čekali, až skončí pásmo Plkotnic. Byli jsme velmi rádi, že si Honza udělal čas a přijel. Moc dík.Prošli jsme se městem a na kraji náměstí si zazpívali. Pak rychle zpět a tam už na nás netrpělivě čekali, že už máme vystupovat, i když jsme přišli v určený čas.

Vystoupení se podařilo a nakonec jsme se postavili na místo před areál věznice a školy. Tam jsme za potlesku lidí,pohybujících se kolem, zazpívali, na co jsme si zrovna vzpomněli.Pro příští ročník jsme si, po debatě s manažery, stanovili podmínku,že vystoupení budou umístněna do tohoto prostoru. Pohybuje se tam množství lidí, kteří o vystoupení v uzavřeném nádvoří ani neví. A vystupovat na nádvoří pro místní a známé z našeho regionu ztrácí smysl.

Popíjeli jsme dobrý - sice drahý burčák, také nejaká štamprlka a víno bylo. Také jídlo bylo teplé a dobré. Bohužel, heligonkář Honza nás musel opustit a odjet. My jsme ještě pozpívali a tento rok v pohodě všichni odjeli domů. To už opět v dešti. FOTO , Deník.cz

Zpívání u kapličky na Vyškovci, 24.8.2014

Zazpívat na mši v neděli u kapličky na Vyškovci nás donutilo zopakovat si naučené "mariánské". Dohodli jsme sa na dvou, co nám nejvíc pasovaly. Ale počasí bylo úplně jiné, jak v sobotu. Jednu chvíli se zdálo, že snad se to neuskuteční. Obloha se měnila každou chvíli. Přesto jsme se vydali na cestu. Opravdu se počasí umoudřilo a během mše svaté nepršelo. Bohužel jsme stáli na svahu a bylo to utrpení. Stálo se opravdu špatně. Ve zpěvu jsme se střídali s dechovkou. Vše jsme v pohodě zvládli. S ohledem na počasí pan farář mši neprotahoval. Ihned po ukončení mše se opět trochu rozpršelo. Na místě u pomníku letcům se ještě konal malý obřad. Pak jsme zazpívali, dostali žmolkovicu a na slíbené klobásky se nedostalo, protože začalo silně pršet. Naskákali jsme do aut a hajdy domů. Údajně za nějaký čas přestalo, ale nám bylo dobře doma. Klobásky, které jsme nesnědli na místě, dodal starosta i s flaškou. Dary budou zkonzumované při nejbližší zkoušce. Díky.

FOTO

Svatba Lidušky Králové, 23.8.2014

Zazpívat na svadbě Lidušce Králové jsme měli naplánované. Sešli jsme se na základně ráno a vydali jsme se pěšky do Jakubovca, kde jsme měli zpívat. Po cestě ještě byla neplánovaná zastávka u Beníčka –Mendesa. Tomu se také zazpívalo - už ani nevím proč (asi dostal funkci v Komni), ale to nevadí zpěvu není nikdy dost. A pokračovali jsme směrem k domu nevěsty. Tam jsme zpívali až do příjezdu ženicha a autobusem jsme se vrátili na základnu. Tam jsme při jídle a konzumaci dobrot tekutých aj suchých čekali, jestli sa opravdu "zeberů" a šli jsme ke kostelu. Popřáli jsme šťastným novomanželům a chystali sa zatrhat. Je vidět na fotkách, jak sa dařilo výpalné vybírat. Hlavní výběrčí Pavel to všechno zvládl v pohodě. Ještě jednou jsme se vrátili na základnu, a protože jsme měli další akci druhý den, tak jsme sa brali brzo k domovům.

FOTO

90 let hasičského sboru Vlachova Lhota, 16.8.2014

Na tuto akci jsme měli pozvání už od minulého vystoupení v loňském roce. Strýček plukovník, který " v tom měl prsty " pozval i manželky a zajistil autobus. Přijeli jsme i s posilama Aničkou Kubáníkovou a skorohútkem Ivanem odpoledne v jednu hodinu. Začátek byl trochu neuspořádaný, jak to někdy při takových akcích bývá. Neměli jsme ani pokyny, jak bude akce probíhat. Slavnost začala průvodem a pak probíhalo předáváním cen hasičům. My jsme měli pokyn, abychom zazpívali v přestávce, než začne hrát dechovka . Jelikož jsme dlouho seděli nerozezpívaní, tak nám začátek moc nešel. Navíc jsme byli posuchu, což jsme podcenili. Jakmile jsme se ovšem dostali do sálu, už to bylo jiné Tam začala hrát Anička a už to bylo v pořádku. V šestnáct hodin jsme se přesunovali do Luhačovic na Oázu, kde pokračovala akce, kterou naplánoval a sponzoroval strýc plukovník. Tam se opět zábava rozproudila naplno. Je potřeba zdůraznit, že se konečně zapojil s harmonikou Bohuš Pavlíček a velice mile nás překvapil. Byl to opět pro nás nový, ale známý repertoár. A tak zábava plynula už do pozdních hodin . Akce opět velice povedená. Veliké poděkování patří Aničce a hlavně strýcovi plukovníkovi Dubcovi,který jak se říká "na nás nedá dopustit".

FOTO

Instalace lavičky u kříže na trojmezí, 26.7.2014

Doplnit nový kříž lavičkou . To byl slib našeho souboru při svěcení kříže. Jak je vidět z fotek, tak se záměr podařil uskutečnit. Dohodli jsme se, že ji ustavíme na určené místo v sobotu. Lavičku jsme převezli na místo a vyhloubili hluboké díry a do nich jsme lavičku zabetonovali. Je ve stínu sice zatím malé lipky, ale se snad lavička dočká i doby, kdy bude lípa větší. Je pěkná a věříme, že se nenajde zloděj, co by naše dílo zcizil. Ještě hodláme provést terénní úpravu okolo lavičky. Určitě se na ní bude pěkně odpočívat a pozorovat okolí.

FOTO

Folklórní memoriál v Bánově, 20.7.2014

Letošní akce byla připravována velkoryse. Jelikož se zapojila obec, mohli jsme si pozvat více souborů a tím zpestřit odpolední vystoupení. Všechno co jsme si naplánovali, vyšlo. Ovšem rosničkáři hlásili velké vedro. Už ve čtvrtek na zkoušce jsme dostali spásný nápad přidat jeden velký stan, abychom zastínili tu část, kde sedí obecenstvo a hosté. Byl to výborný nápad. A v neděli ráno, když jsme objevili velké slunečníky, použili jsme i je. A tak se celý areál trochu zastínil a také díky větru, sice horkému, se to dalo vydržet. Všechno klapalo na výbornou. Jako vždy hráli kamarádi Burčáci. Výkony souborů byly výborné, atmosféra perfektní. Tak jsme si to představovali. Pozvali jsme sponzory a další hosty. Strýc plukovník je už skoro domácí, ale pozván byl také. Nečekaně se objevil i herec Alois Švehlík, který je v kontaktu s panem Dubcem a ten mu o tom řekl. Bylo to milé překvapení. Pan Švehlík má kořeny v Bánově a jezdil jako kluk k babičce na hrad na prázdniny. Akce vygradovala až k závěrečnému zpívání při heligonce pana farářa (sice už bývalého), našeho kamaráda Hútka - Honzy Macha. Společnými písničkami jsme celou akci uzavřeli a dále pokračovala volná zábava. Opět se ukázalo, jak důležité je ozvučení celého prostoru a i tentokrát bylo perfektní. A poděkování patří i moderátorce celé akce Markétě a všem účinkujícím a také obecnímu zastupitelstvu a panu starostovi za velkou podporu nejen finanční tomuto zdařilému odpoledni.
Snad i soubory, které vystoupily mají pěknou vzpomínku na Bánovské léto 2014.

Foto (Hútek + Petr Popelka)

Loučení s P. Janem Machem, 18.7.2014

V pátek 18.7. jsme uspořádali posezení a zpívání U Bujáků. Lepší by bylo, kdyby se tato akce nemusela vůbec konat. Bylo to rozloučení s našim členem panem farářem Honzou Machem, který byl nečekaně „odvelen“ na jinou farnost. Hútkem určitě zůstává, což jsme mu dali písemně i s pečetí, ale bohužel „v exilu“ v Lukově. Také Bánovský kroj si rád ponechal. Doufáme, že ho ještě mockrát v něm budeme mít možnost vidět a slyšet hrát na některou ze svojich heligonek. Společně s nama se loučily i sucholožské Plkotnice, jak je patrné z fotek. Předaly mu také mnoho upomínkových dárků. Počasí nám přálo, jak jsme předpokládali a tak jsme nachystali posezení venku. Střídali jsme se ve zpěvu a nakonec kdo uměl a mohl, tak sa přidal. Před půlnocí jsme sbalili vypůjčené lavice a v klidu vyklidili pozice.

Narozeniny plk. Dubce, 28.6.2014

V sobotu 28.června jsme byli pozvaní na oslavu jednadevadesátin strýca plukovníka. A to na Oázu do Luhačovic. Jelikož jsme byli zváni i s manželkami, tak to už bylo na autobus. Ten nás vysadil na místě a pak pro nás zase přijel. A tak se nikdo z nás nemusel obětovat nucenou abstinací. Zazpívali jsme už před zmíněnou Oázou a první uvítání bylo už venku. Měli jsme připraveny dárky a ty jsme předali až uvnitř. Jak je vidět na jednom snímku-tak pěkně seřazená baterie slivovice se málokde vidí. Mile jsme ho překvapili i fotoknihou sestavenou se záběrů z Bánova na kterých je oslavenec při různých příležitostech. Pak už nastala zábava. Myslím, že jsme opět udělali dobrou náladu celé společnosti a hlavně strýcovi, kvůli kterému celá oslava probíhala. Tak nech strýcovi plukovníkovi slouží zdraví a dobře sa mu daří. A my doufáme, že mu za rok ve zdraví popřejeme zase.

FOTO

Navrácení občanství Josefu Krajčovi, 26.6.2014

Víceméně každý rok se přijíždí podívat do rodné obce kanadský emigrant Josef Krajča, mezi nama Pepi Kudrna. Jako jeden ze zakládajících členů zaniklého souboru Bánovští kohúté (jinak předchůdců Hútku), se živě zajímá o dění v souboru i v Kanadě, a když přijede do Bánova, tak neopomene navštívit zkoušky souboru, zazpívat si a zavzpomínat. Tentokrát byla jeho návštěva spojena s vyřizováním navrácení občanství, které mu automaticky po nabytí kanadského bylo odejmuto. Vím, co to dá starostí a vyřizování, aby mu bylo vráceno. Byrokracie v České republice je velkou překážkou. Nakonec se vše podařilo a občanství, o které velmi stál, nabylo právní moci. Podařilo se nám v Hútku zorganizovat slavnostní přijetí staronového občana Bánova. Myslím, že to bylo pěkné gesto a měli jsme dobrý pocit. A on určitě také.

FOTO

Jarmark ve Vlčnově, 24.5.2014

V sobotu odpoledne jsme jeli na zpívání do Vlčnova. Počasí jak vyšité, jak je většinou ve Vlčnově při Jízdě králů zvykem. Jelo nás jedenáct – jak v kopané. Bylo nám docela teplo a ještě nás postavili u velikého kameňa na slunko. Řešení pořadatelů dosti špatné. Mají krásný amfiteátr, který byl prázdný. O něco výš od nás nazvučené prostranství pod stromy. Poloprázdné. Vystoupení jsme brali odlehčeně a s nadhledem. Žádná tréma a bylo to znát. Ani jsme se na tom horku dlouho nezdržovali a nakonec jsme v neúplné sestavě skončili v tom nazvučeném prostoru, kde jsme neplánovaně zapěli s velkým úspěchem.
Ještě si neodpustím krátkou poznámku. Tam u toho místa , kde jsme po druhé zpívali, je Muzeum pálenic. Ne ,že bychom neznali, jak vypadají různé podobné výtvory. Přesto jsme tam zamířili. U dveří stála děžůrná a řekla nám, že krojovaní mají volný vstup až v neděli. Po naší argumentaci, že je to přeci jedno, chtěla padesát korun. Tak jsme pálenice neviděli. Peníze jsou až na prvním místě.
Ale my jsme si zazpívali pěkně.

Video Tondy Vrby

FOTO Martina Štechera z Korytné

Noc kostelů 2014, kostel sv. Ludmily v S. Lozi, 23.5.2014

V tomto roce probíhal koncert v Suché Lozi. Pro tuto akci jsme připravili pásmo ke stému výročí zahájení První světové války. Pořad, který se skládal z písniček a mluveného slova se ponejvíce opíral o výpisy z farní a školní kroniky z Bánova a byl doplněn vzpomínkami na nejslavnější bitvy z pohledu kronikářů.

Písničky byly vybírány tak, aby texty navázaly na mluvené slovo a podporovaly děj vyprávění. Na závěr jsme zařadili málo známou píseň Karla Hašlera. Dalo nám sice víc práce ji sezpívat, ale stálo to za to. Sklidila veliký úspěch a byli jsme za ni také víckrát pochváleni. Pásmo jsme ve zkrácené verzi už jednou předvedli v Bánově, ale v kostele to přece vyznělo jinak. Bohužel není nahrána na videu. V nejlepším došla karta v kameře. Jenom škoda, že není vhodná příležitost ještě toto pásmo při nějaké příležitosti zopakovat.

Video p. Jana Macha na YOUTUBE.

Svěcení kříže na trojmezí, 18.5.2014

V neděli odpoledne nastal čas vysvěcení námi zbudovaného kříže. Je znovu postavený u cesty směrem k rozhledně přesně na místě původního. Kříž jsme usadili už před týdnem. Vše bylo zdokumentováno.
O celé té anabázi napíšu samostatný článek..
Počasí opět nepřálo. Začali jsme se scházet „u Izidora“ v půl třetí odpoledne a začalo pršet. Naštěstí se počasí umoudřilo a pak už nepršelo, ale na polní cestě bylo plno blata. Sešlo se asi 120 občanů z Bánova i ze Suché Loze. Zahrála místní dechovka a procesí se vydalo ke kříži. Tam proběhl obřad posvěcení a žehnání polnostem. Kříž posvětil děkan Pelc z Uh.Brodu. Po cestě se zpívaly náboženské písně. My jsme pak zazpívali dvě světské. Starosta poděkoval všem, kteří pomohli s realizací. Nakonec zahrála dechovka a vyfotil se i autor malby Krista dokonce i s šikovnou dcerou. My jsme se ještě také u nově posvěceného kříže vyfotili a šli domů pucovat „zaráňané boty“, aby byly připravané na další akce.

FOTO . Zpravodajské Noeviny z 20.5.2014

Lázeňské zpívání v Ostrožské Nové Vsi, 17.5.2014

V sobotu odpoledne jsme vyhlíželi,jaké bude počasí. Jeli jsme totiž zpívat do lázní Ostr. Nová Ves.
Po cestě na Králově bylo počasí ještě nadějné, bez deště. Ale jak jsme se přibližovali k místu akce, počasí se změnilo a začalo pršet. Pořadatelé byli nuceni vše změnit. Naštěstí je tam nově zbudovaná krytá kolonáda. Původní plán zpívat do prostoru parku se změnil. Zpívali jsme pod kolonádou, kde jsme se všichni schovali, včetně diváků. Byli jsme zařazeni téměř na začátek. Před nama vystupovala děcka – velice šikovná, dobře vedená. Pak jsme nastoupili my a předvedli jedno z nejlépe zazpívaných pásem. Neměli jsme asi trému při které většinou zrychlujeme rytmus. Tím i frázování bylo v pořádku. Podle potlesku a ohlasu jsme byli úspěšní. Pak jsme sledovali vystoupení dalších sborů. Celkem vystoupilo sedm. Výborní byli „Vápeničáré“ sice jenom v pěti, ale znělo jim to. Navíc dokázali pobavit i veselým povídáním. Možná bysme měli také najít v Hútku někoho podobného. Zazpívali jsme si spolu jejich hit „Čieže to koníčky“, který nám někdy dřív ukrádli z Bánova a je to jejich hit. Pohoštění bylo na úrovní. Plno vzorků vín, takže milovníci tohoto moku mohli koštovat naplno. Domu jsme jeli na dvě partie, protože u vína sa zpívalo a najednou už nikdo neponáhlal. Byl jsem za to zkritizovaný, že jsem zavelel k odjezdu a nakonec nejel. Tak se omlouvám dodatečně. Zakončení tradiční. Na základně. A pak domů a příprava na neděli.

FOTO

Soutěž Vesnice roku 2014, 16.5.2014

Odkaz na stránky obce Bánov zde.

Stavění kříže na trojmezí, 9.5.2014

V pátek devátého, za krásného počasí, jsme se domluvili, že zrealizujeme postavení nového kříže. Hútci, kteří byli dostupní, se sešli u Zdenka Vaculy. Tam byl kříž přichystaný. Zdeněk celý sestavil, připravil na transport, a také měl do detailu promyšlené stavění. Kříž jsme naložili na traktor a autem jsme jeli na místo. Tam už jsme jenom asistovali a kvitovali připravenost a realizaci stavění. Fotky tentokrát nejsou takové jako když fotí Libor, ale „aspoň něco“. Stavěcí četa se ještě vyfotila před neposvěceným křížem, aby bylo dát něco do kroniky. Také poděkování malířovi Zálešákovi za vykreslení postavy Krista. Celkový dojem je velice pěkný. Snad se bude líbit i veřejnosti. Někdy i dobré úmysly se nesetkají s pochopením. Nebudu vypisovat kdo a jak se zasloužil o to, aby se kříž postavil, ale Zdenka Vaculu musím vyzvednout.

FOTO

S Ogary do Popic, 2.5.2014

Protože náš písmák Olin měl návštěvu ze Švýcar a neúčastnil se této akce, tak vám dnes píše Libor.

Výlet do Popic se souborem Rožnovští Ogaři byl plánovaný dlouho dopředu. Ogar "Otec otca" (= Jan Mach st.) nás několikrát navštívil na zkoušce a průběžně dolaďoval podrobnosti. Nejprve to vypadalo, že pojedeme v silné sestavě, ale v posledním týdnu se začaly množit omluvenky, až jsme se dostali k číslu 8. Naštěstí mohly některé manželky Hútků, a tak to nakonec nebylo "na ostudu".

Když nastal Den P, byli jsme dle domluvy připraveni u fary a vyčkávali "poschoďák". Autobus přijel na čas. Vystoupilo z něj nepočítaně našich kamarádů a nastalo velké vítání. Dokonce měli připravenu uvítací píseň. Pak už nic nebránilo vyrazit k prvnímu cíli - na zámek do Čejkovic. Tam jsme měli objednaný oběd. Byl chutný a těch knedlíčků ... Pak jsme spolu s jedním Ogarem zašli do jeho domku, který v Čejkovicích má, abychom zkontrolovali jeho Sauvignon. Po cestě jsme obdivovali místní architekturu, hlavně kopání sklepů do pískovcového podloží.

Přejezd do Popic už byl rychlý. Byli jsme uvítáni v rodinném vinařství Žídek, kde jsme nejprve absolvovali výklad a malou ochutnávku. Když jsme zakotvili ve společenské místnosti, začalo se chystat na stůl. Proviantní náčelník Ogarů se zřejmě poučil z chyby výpravy cimrmanů na severní pól, kdy zapomněli znásobit množství dvěma, a pro jistotu násobil deseti. Stoly byly plné dobrot a děvčata po celý večer doplňovala každou vzniklou skulinku novým přídělem Ještě před odjezdem domů byly stoly stejně plné, jako na začátku.K tomu všemu dobré víno. Mně osobně nejvíc chutnala Pálava, kterou jsem měl vždy spíše za babské pití, ale Pálava pana Žídka měla příjemnou kyselinku a byla chuťově taková vyvážená.Díky početné doprovodné hudební složce, posílené o paní Kubaníkovou, se proud písniček nezastavil celý večer. Chvíli zpívali Ogaři, chvíli Hútek, a když se sbory spojily, tak by určitě zahnaly aj křižáky, stejně jako husité u Domažlic. Tabulky v oknech se jen třepaly. Těsně před koncem nahlédly na naši společnost i děvčata ze souboru Hanýsek ze Šakvic, která seděla ve vedlejší budově. A tak se nakonec na setkání dvou mužských sborů tančily a zpívaly aj karičky. Děvčatům to pěkně znělo a snad se potkáme i na nějaké folklórní akci, kde je uvidíme v krojích.

Ani nevím, jak se podařilo nás z dobře zajištěných pozic přesunout do autobusu. Cesta zpátky s kytarou uběhla neskutečně rychle. Jen náš ženský doprovod si stěžoval na průvan a tak to vypadalo, že jsme měli v autobuse i čtyři muslimky, kterým vykukovaly jen oči.

Akce nasadila vysokou laťku, která se bude těžko překonávat. Ogaři dík! FOTO . VIDEO na YOUTUBE

Laďa ženil syna, 26.4.2014, Ostrožská Nová Ves

VIDEO

Vzpomínka osvobození a 100 let od vypuknutí 1.sv.války, 25.4.2014

V pátek odpoledne jsme měli zazpívat dvě písně při příležitosti vzpomínky osvobození Bánova u pomníku padlým. Nakonec z toho byla jenom jedna, protože nastalo zpoždění a také počasí hrálo roli. Museli jsme spěchat. Na sportovní hale se otevírala Výstava starých fotografií. Dostali jsme nabídku předvést tam pásmo, které připravujeme na Noc kostelů. Jelikož v pásmu zpíváme písničky s doprovodem heligonky pana faráře, bylo to nutné stihnou tak, aby mohl odejít sloužit mši. Ale vše dopadlo dobře. Pásmo jsme předvedli ve zkrácené verzi. Písně jsme pokrátili zhruba na jednu sloku. Pásmo ještě není řádně sezpívané, neovládáme texty, zpívali jsme rychle. Ale byli jsme několikrát pochváleni, že pásmo je pěkné. Tak ještě na provedení zapracujeme, aby bylo na výbornou. Po krátkém posezení jsme se šli připravovat na další akci.

FOTO . VIDEO na YOUTUBE

Velikonoční obchůzka, 21.4.2014

Na poslední zkoušce před „mrskačkou“ jsme se dohodli, že když nebude pršet, půjdeme v kroji a „ pomladíme“ ty lepší polovičky Hútku. Předpověď byla špatná, všechny dostupné servry předpovídaly přeháňky. Jenže všechno bylo jinak. Jak je vidět z fotek, ani nekáplo a bylo příjemné jarní počasí.

Sešli jsme se u Jurky. Trasu jsme už měli prověřenou z loňska. Nakonec nás bylo osm krojovaných. Trochu jsme se snažili dodržovat časový plán, abychom to všechno zvládli co nejdříve. Obava, že se počasí změní, byla stále. Některé plánované návštěvy se ale nedaly realizovat – objekty našeho „pomlazování“ nebyly doma. Ale i tak jsme si trasu nemohli nijak zkrátit. Poctivě jsme v poklidu všechno obešli a dokonce jsme zkontrolovali jak je daleko malování Krista na plánovaný kříž.

Byli jsme chváleni, že nám to pěkně zpívá a i přesto, že už jsme z větší části dědkové udržujeme staré tradice. Každoroční zakončení bylo u Pavlíčků.Ale jak je vidět, někteří jedinci to ještě trochu protáhli.

Dnes „mrskačka" povětšinou až na malé vyjímky probíhá takto: Kluci malí aj ti velicí se posadí do aut a objíždí naplánovanou trasu. Připomíná mně to něco jako vybírání desátků. Tak si ti malí kluci už tímto zvykají, že to není o nějaké obchůzce. My jsme v našem mládí všechno poctivě oběhali. A rádi. Nyní se jim to usnadňuje už odmala. Ale taková je doba.

Ještě jedna „veselá příhoda z natáčení“. Zdenek Vacula najednou povídá: “Já mám trochu zvláštní, nově ušitý lajbl.“ Na první pohled to nebylo jasné. Až potom jsme si všimli knoflíků.

To aby bylo na co vzpomínat.

Tak jsme splnili svoje předsevzetí a v dobré náladě jsme absolvovali další akci... FOTO

Tradiční bánovský fašank, 3.3.2014

FOTO

Videa Tondy Vrby na Youtube: 1 2 3 4 5 6 7 8 9

5. hútkovská zabijačka, 7.2. - 9.2. 2014

Pátá Hútkovská zabijačka začala už v pátek přípravou surovin. I když jsem nebyl přítomen tak vím, ostatní všechno potřebné přichystali, aby se ráno v sobotu v pohodě začalo. Já jsem se věnoval přípravě bánovské speciality – kyselé černé polévky, na kterou se vždy všichni těší.

V sobotu netradičně brzo ráno už vše probíhalo pod vedením Staně Vaculy, který byl povolán do role řezníka jako zodpovědná a věci znalá osoba.. Po zkušenostech z minulých ročníků, kde každý z přítomných sa pasoval na odborníka, to byl výborný nápad. Jelikož jsem měl už odpracované, tak jsem se moc k práci nebral. První jídlo byl mozeček a pak se čekalo na nejlepší okamžik t.j vytažení uvařených ovarů a jiných pochutin a jejich konzumace. Pak už přicházeli různí pozvaní hosté a naše drahé polovičky a rozproudila se spontánní zábava. Přijel i stýc Dubec. Jurka nebyl od začátku, tak muziku obstaral otec Jan se svou heligonkou a mladý Hrbáč. Překvapení nás čekalo odpoledne, když přijela na koních se svou kamarádkou Petra Hamplová, jinak dcera našich kamarádů. A nabídla svezení na koňském hřbetu. Zájemců bylo několik,(jak je patrné z fotek) a bylo u toho “moc legrace“. Hlavně u vysazování do sedla. Ale nakonec všechno proběhlo v pořádku a mohli jsme pokračovat v zábavě. Rozchod večer „ do blech“, jak říkává Zdeňa Jozífek, byl už neorganizovaně koordinovaně. I když někteří to měli složitější s přepravou.

Pokračování v neděli mělo svá specifika, ale to až jinde a jindy. Konstatovali jsme, že výrobky byly na vysoké úrovni. Potom se zábava opět rozproudila a odpoledne  v poklidném duchu jsme se rozešli.

V pondělí jsem odevzdal klíče s konstatováním, že pronájem pálenice na takovou akci je drahý. Převážná část vaření je stejně v kotli venku.

Přesto mně to nedá, abych se nezmínil o jedné věci, probírané na další zkoušce, kde se vše rozebíralo. Hlavně otázka peněz . Je to v dnešní době věc nákladná . I když se na to celý rok poctivě měsíčně skládáme, tak zazněl názor udělat něco jiného, méně pracného a levnějšího.Je věcí názoru, zda je to jenom o jídle, které sice bude v globále levnější.a méně pracné, ale vzpomene si někdo za půl roku, že si dal někde výborný oběd a večeři a nebo bude vzpomínat na takovouto akci, kde se zapojí všichni a určitě si to budeme připomínat celý rok . I když se to nemusí stoprocentně podařit. Určitě se to bude rozebírat a dále diskutovat . Zajisté to nějak dopadne. FOTO

Farní ples v Bánově, 1.2.2014

Na jedné za zkoušek jsme dostali pozvání účinkovat na farním plesu. A představa pořadatele byla: Humorná scénka se zpěvy. Seděli jsme a vůbec nic nás nenapadalo. Tak jsme poskládali pásmo z písniček, které by jsme zazpívali. Pak jsme ještě šli předat dárek našemu sponzorovi a dodavateli vína. A po cestě domů jsem najednou dostal nápad. V noci jsem nemohl spát, jak se mně to všechno honilo v hlavě. Napřed jsem vstal a napsal si to na papír, ale stejně jsem už „nezabral“. Ve čtyři ráno jsem vstal zapnul počítač a na jeden zátah jsem napsal nahrubo pásmo. Pak už jsem ho v klidu poupravoval a přišel na zkoušku. Nápad byl přijat a po několika intenzivních zkouškách bylo pásmo připravené. Rozdělili jsme si solové party, nacvičili sbory a nástupy. Solisté si připravili potřebné rekvizity a už se jen čekalo na onen den D.

Před vystoupení jsme se ještě sešli a upravili choreografii nástupů. Samotné vystoupení, které nám nazvučil zvukař od dechovky Stříbrňanky, se povedlo na jedničku. Podle potlesku v sále soudím, že se líbilo. Hlavní pořadatel přišel poděkovat a řekl, že tak nějak si to představoval, ale před tím, jak jsme se rozezpívavali v kuželně, tomu nevěřil.

Tak máme další úspěšné vystoupení za sebou a navíc hodnotné pásmo pro další příležitosti. O.
VIDEO FOTO

Mše svatá, 1.1.2014

První vystoupení jsme slíbili ještě v minulém roce. Měli jsme zazpívat při slavnostní mši svaté hned 1.1.2014. Tři koledy zpívané z kůru a Narodil se Kristus Pán před oltářem. Všichni v kroji.

Jelikož jsem to nějak popletl, dorazil jsem až na poslední chvíli. A to už zbytek souboru byl rozezpívaný. Kdy se bude zpívat určil vždy Zbyněk. Jurka se omluvil, tak tóninu nám předehrávaly varhany. Ale nebylo to šťastné řešení. Měli jsme to posazené nízko a nebylo to ono. S tím se ještě musíme popasovat, aby se nám to nestávalo. Celkový dojem – rozpačitost.

Ještě jsme si popřáli do nového roku a odešli k domovům.
Tak aby nám ten další rok „zpíval“ a v Hútku byla dobrá pohoda.

Koledování u kapličky v Drslavicích, 29.12.2013

Na neděli 29.12.2013 jsme slíbili účast na koledování venku u kapličky v Drslavicích.

Původně jsme se rozhodovali zazpívat některé koledy z minulých zpívání, ale po zralé úvaze jsme se přiklonili k novému pásmu, zpívanému v kostele v Bánově. Pro jistotu jsme trochu „oprášili i několik starších“. Nakonec jsme je stejně nezpívali.

Sraz jsme si naplánovali na 14 hodin na základně a tam jsme se ještě rozezpívali při posledním opakování.Vystoupení začínalo v 15 hodin.

Přijeli jsme ke kapličce a byli přivítáni jak sa patří a obeznámeni s programem. Počasí dobré na to, že byl konec roku. Koledou začínali stáli účastníci, chlapi z Hradčovic. Po nich školka a hned my. Vystoupení jsme zvládli dobře, v pohodě. Program sledovalo na tak malou dědinu překvapivě dost lidí. Nevím, zda je tomu vždycky tak. Byli jsme tam poprvé.

Na této akci se objevili i dva kandidáti na senátora. Snažili se získávat hlasy pro svoji kandidaturu. Nakonec se nám to aj hodilo. Zjistili jsme, že odjezdem Zbyňkova auta nás najednou byl nějak moc na Peťovo a Liborovo auto. Štěstím bylo, že manažer Okamurův je Bojkovjan. Ten nás přebytečné dva odvezl do Bánova a ještě s nama poseděl na základně.

Vánoční koncert, kostel sv.Martina v Bánově, 25.12.2013

Ještě ovlivněn dojmem z vystoupení píšu zprávu o našem vydařeném vystoupení na Vánočním koncertu v kostele.

Přípravy na takový koncert začínaly ihned po hodové zábavě. Chtěli jsme zařadit opět nové koledy a pan farář jich přinesl několik takových dá se říct církevních, zpívaných při obřadech v kostele. Vybrali jsme tři. My jsme přidali dvě světské.Ty jsme si zopakovali z minuloročního koncertu.

Vše jsme trénovali, jenže doba utíkala strašně rychle. Přidali jsme i mimořádné zkoušky. Největším problémem byla textová nejistota, která se ukázala, na plánovaném „přepadu strýca Dubca“, na domově v Luhačovicích. Tam se to projevilo markantně a vystoupení bylo špatné. Prostě takto to na koncertu v kostele nemohlo projít.To by byla ostuda. Projevila se opět ,jako už po několikáté síla Hútku. Ještě jedna stěžejní zkouška to napravila. Textová nejistota byla ta tam a s tím pádem se zlepšil i zpěv.Podle mne to byl výborný přednes. Koledy zazpívané krásně srozumitelně s dynamikou a pohodou. A bylo to znát. Překvapil i Jurka. Škoda, že neřekl, že bude novou koledu hrát na cimbál. Mohl dostat prostor pro sólo s otcem Janem. Ale bál jsem se mu to při zpívání říct, abych nevykolejil rozjeté naučené dílo. I tak je potřeba říct: "Jen tak dál".
FOTO
Odkaz na video Katky Mařákové

Mikulášský jarmark v Suché Lozi, 30.11.2013

Už na hodové zábavě jsme slíbili, že na tuto akci přijedeme. Výhodou bylo, že je to skoro doma a bez krojů, což všichni kvitovali. Rozhodli jsme se jet autobusem v 15 hodin. A také jsme jeli. V sucholožském sále už bylo nabito. Plno lidí, stánků, prostě mumraj. Ale takové útulné. My jsme vystupovali hned na začátku. Měli jsme pásma připravené pro takovou příležitost. Tam se mně stala nepříjemná věc a až doma jsem na to přišel. Spojil jsem dvě písničky do jedné a začal jsem třetí sloku v písničce, která ji nemá a patří do jiné. Ale nikdo to prý nepoznal. Plynule jsme z toho vybruslili. Pak už jsme sledovali vystoupení Plkotnic a děcek snad z celé Loze. Měli to nápadité a veselé. Ony totiž Plkotnice mají plno nápadů a hned je uskutečňují.

Hodová beseda u cimbálu a mše svatá 10.11.2013

Hodovou zábavu jsme po roční přestávce opět pořádali my. Kapela byla předem daná tj. Burčáci. Rozhodli jsme pozvat si dva sbory, v rámci tzv. oplácení. A to Dolněmčany a Plkotnice. Samozřejmě i strýca Dubca s doprovodem.

Rozdělili jsme funkce a začali s přípravou. Pomohli nám také dva kamarádi jak je patrné z fotek a také osvědčené šatnářky sice v trochu pozměněné sestavě. A samozřejmě některé naše manželky. Každý se snažil zapojit se do dění .Dolněmčanům jsme říkali ať přijedou až na dvacátou hodinu, že u nás se to schází později a bylo nám řečeno, že je to asi všude stejné. Ale sál se plnil docela dobře. Začali jsme Slavíčkem a přivítali hosty a přítomné. Pak už se zábava rozproudila a vystoupení obou sborů se určitě líbila. Jako pohoštění jsme podávali zvěřinový guláš a prodávali kvalitní vína a točené pivo. Jenom“tvrdých“nápojů jsme prodali pod očekávání. Celá zábava skončila bez zádrhelů a vše jsme ještě stihli uklidit.
Tak nezbývá než poděkovat všem, hlavně za pomoc, která byla kvalitní a obětavá.

Rád bych se trochu rozepsal o neděli. Když jsme vystupovali na hodech v Ořechově, tak jsme byli překvapeni kolik krojovaných dali dohromady v dědince ke žije asi 700 lidí. Bylo to moc pěkné a tak jsme litovali.že v Bánově to není. Jelikož už loni burcoval pan farář k návštěvě kostela v krojích při slavnostní mši .Oponovali jsme, že nemáme kompletní kroj na takové počasí, jaké je na Martina. Jelikož větší část Hútku už má ušité lajbly, tak jsme rozhodli,že na „hrubú“ na hody půjdeme v kroji. Protože byl pan farář ve Svaté zemi, tak nás viděl až na fotkách.

Na hody bylo pěkně, ale chladno.Vítr byl nepříjemně studený. Ale v kostele bylo teplo a při vcházení, když hrála dechovka vstupní Intrado, to byl zážitek. Po mši bylo focení před kostelem, ale fakt byla zima. Tak jsme pospíchali domů i když by nebylo od věci přejít před Dudků pochodem s dechovkou. To by asi bylo pěkné.

Škoda jen, že jsme neoslovili třeba Kohátek, jestli by se nepřipojil. Protože ženské kroje by ještě více navodily slavnostní atmosféru svou barevností. Tak to zkusíme třeba příští rok. FOTO

Zpívání důchodcům v Luhačovicích, 22.10.2013

Na tuto akci nás pozval strýc plukovník Dubec a to na úterý 22.10. na 18hod. Bohužel nemáme z toho zatím žádnou fotodokumentaci, ale zkusíme ji získat později, protože tam dokumentaristů amatérů bylo plno.

Zkrátka přijeli jsme v předvečer k penzionu, kde bydlí strýc a byli jsme uvedeni do kulturní místnosti. Tam jsme v pohodě zazpívali naše pásmo a pak jsme se snažili zpívat na přání přítomných obyvatel. Ne všechny navrhované písničky jsme znali. Ale ty známé zpívali všichni s náma. Asi po hodině jsme v pohodě ukončili produkci, dostalo se nám pohoštění, poděkování a odjeli jsme zpátky do Bánova. Myslím, že jsme uspěli, přítomní byli spokojeni a my také.

Svěcení zvoničky a sochy sv. J.Nepomuckého ve Vlachové Lhotě, 6.10.2013

Tato akce byla v plánu a pozval nás strýc plukovník Dubec, jinak rodák a čestný občan zmíněné Lhoty. Pozval nás i s manželkama. Měli jsme si zajistit dopravu. Nakonec volal, abychom zaplnili celý autobus. Na poslední chvíli jsme zkoušeli oslovit Zpěvule, ale bohužel akce kolidovala s Brodskou růžencovou. Tak jsme zkusili Plkotnice i s tím, že pojedou v kroji. Ať se to tam oživí. Nakonec jich jelo osm. Ještě nás doplnil Ivan Marčík s manželkou, takže byl plný autobus.

Po příjezdu nás hned přivítal strýc plukovník, pan Slámečka s chotí a starosta s místostarostkou. Na tak malou obec mají krásný velký sál a k tomu celé zázemí včetně hospody.

Celý obřad vysvěcení začínal před obecní úřadem kam umístnili sochu sv. Jana Nepomuckého a kde jsme při svěcení také zazpívali Aby nás Pán Bůh miloval. Měli jsme přichystanou ještě jednu, ale na tu nedošlo. Přesun ke kapličce proběhl za zpěvu „Chodíme chodíme“, ale Ferovi jsme slíbili, že nebudeme zpívat “chlapci Vlčnovjané“.

Tam jsme se dozvěděli, že zvon, který se světil, zatím na zemi zaplatil strýc plukovník, kterému připomínal dětství v této dědince. Tam zazpívaly Plkotnice a nakonec společně s námi Oceánem pluje loď.

Po přesunu do kulturáku jsme se ve zpěvu střídali s Plkotnicama za doprovodu harmonik pana faráře, který k tomu přišel jak se říká, jak slepý k huslám. Na poslední chvíli onemocněl Jurka a tak sestavené pásma jsme operativně měnili. Ale nálada byla skvělá a veliký dík Plkotnicím, které byly výborné. V dobré náladě jsme navečer Lhotu opustili. FOTO

Hody s právem v Ořechově, 28.9.2013

Tato akce byla pro mne a snad i pro všechny zúčastněné, co se týká průběhu, poněkud jiná.

Náš Hútek Franta Krsička nás pozval na hody do jeho rodné obce Ořechova ( jak se na Hradišťsku říká – tam za Moravou ), kde jsou hody s právem Na zkouškách jsme nacvičili dvě autorské písničky které Fanoš na svých cestách po veliké Rusi složil.

Opět v neúplné sestavě jsme se tak nějak nerozhodně vydali do toho Ořechova. Jelikož jsme přijeli dosti předčasně, tak jsme si prohlédli zámeček a na nádvoří jsme se rozezpívali. Ale pořád jsme se cítili tak nějak opuštěně. A tak jsme očekávali začátek .

Hodů s právem jsme se zúčastnili poprvé. A jak na potvoru když sa letos šlo pro práva ke stárkovi a stárkové ze středu dědiny na jeden konec, potom křížem na druhý konec a zpátky do středu obce. Dědina má asi dva kilometry, z toho kilometr do velikého kopce. Ale hrála dechovka a tak jsme rázně pochodovali a dřeli boty. Dopink byl dostatečný pro ty, co mohli. Celý průvod se nakonec dostal na míst za hasičárnou, kde proběhl program. Ke konci jsme se dostali i my na řadu a zazpívali nacvičené písně Fanoša (Hřebačky) Krsičky s velikým úspěchem. Myslím, že rodáci byli překvapeni, jaký talent od nich odešel k nám do Bánova. Spokojeni s námi byli i muzikanti z dechovky, kterou jsme posilovali zpěvem. Nakonec nám před kulturákem zahráli děkovné sólo. Před odjezdem jsme dostali i bohaté pohoštění a byli jsme spokojeni s tím, že jsme odvédli kus potitické práce, jak říká Jurka.

A ještě dodatek: jak tam majú takové kratší sukně ke kroju, tak před náma šly dvě takové s pěknýma nohama. Tak sa nám to šlo. A velice pěkně měli nastrojené úplně malé děcka. FOTO

Vinobraní v hotelu Litovel, Luhačovice, 20.9.2013

U tohoto vystoupení v hotelu Litovel bylo nahlášeno, že se bude konat v duchu "vinobraní" a že bude částečně probíhat před hotelem. Dvě poslední zkoušky se vybíraly písničky o víně, což nebyl zas takový problém. Náš harmonikář ještě pořád není fit po úrazu na ruce a tak se role hudebního doprovodu ujala jeho žena Věra. Na zkoušce s námi vyzkoušela, jaké tóniny by nám pasovaly a sepsaly se pásma. Sbormistr Olin si vše řádně zapsal a rozešli jsme se domů s tím, že se nás v pátek sejde 9 + hudební doprovod. Jenže plány jsou od toho, aby se měnily a to jsme si vyzkoušeli dost tvrdě na této akci. Olin těsně před odjezdem dostal horečku a na základnu nepřišel. Odjeli jsme bez něj a hlavně bez itineráře, co máme zpívat.

Naštěstí se zformovala dvojka Zdeněk Vacula a Věra Chovancová, která se ujala přípravy pásem "za pochodu" v době kdy nás na pódiu střídal klávesista. Pracovali celý večer až se z nich kouřilo a zaslouží pochvalu. Věra si postupně zvykla na naše tóniny, protože s Plkotnicama to má jinak. Zpěvy venku nakonec kvůli špatnému počasí nebyly a tak jsme měli jen delší vystoupení uvnitř. V čase, kdy jindy začínáme, jsme měli odzpívané už čtyři pásma.

Hostitelky se nás ujaly hned po vstupu s dotazem, jestli budeme pít burčák nebo víno. Lojzin měl chuť na burčák a tak jsme řekli, že zkusíme tů "buřinu". Burčák byl ale tak dobrý, že jsme u něj zůstali až do konce. Hostitelky si nás hleděly a nejraději by si nechaly naše kloboučky. Ty mi ale nedáme, ale možná jim je příště zase půjčíme.

V sále se našlo hodně lidí, kteří si s námi ochotně zazpívali a posílili tak naši oslabenou sestavu. Písničky o víně se líbily. Dokonce jsme měli v sále fanklub z "naší farnosti". Na lázeňském pobytu se potkaly diabetičky z Bánova a Lóze a nenechali si ujít vystoupení Hútku.

Přes počáteční obavy se akce nadmíru vydařila a opět jsme dobře reprezentovali. FOTO

Hodové zpívání ve Vápenicích, 15.9.2013

V neděli jsme jeli do Vápenic opět jak je už v poslední době zvykem nekompletní z různých důvodů. Rozhodli jsme, že pojedeme autobusem už v 11.30. Ale až při odjezdu jsme zjistili,že je to dost brzo a že tam nebudeme mít zázemí .Tak jsme zůstali ve St. Hrozenkově a cestu do Vápenic jsme šli pěšky. Bohuš navštívil při cestě bydlícího kamaráda a ten nás pohostil a pokračovali jsme. Začínalo trochu pršet. Pak jsem potkal kamaráda já, ale už jsem zbytek cesty nešel, ale zase jsem dovezl „občerstvení“ .

U kapličky se sešli místní i přespolní ke mši. Byla zpívaná s doprovodem dechovky a byla dlúhá.

Pak už jsme se vydali do bývalé školy, celnice, šatlavy a nyní kulturního stánku. Tam jsme v družné zábavě zazpívali dvě pásma střídavě s Krasavcama, Čečerama a místníma. Hostitelé pravidelně obcházeli se „žmolkoviců“, což asi jinde nezažijeme. Atmosféra byla perfektní taková domácká. Zpívali všichni společně . Já jsem potom ještě doprovázel na kysňu heligonkáře.

Nakonec jsme ani nejeli autobusem ale harmonikářka Anička a náš pan farář nás dovezli domů. Myslím, že to byla opět krásná akce úplně jiná, než bývá ve velkých prostorách .FOTO

Slavnosti vína v Uherském Hradišti, 7.9.2013

Sobotní ráno bylo jako na objednávku. Krásné slunečné počasí a my jsme v neúplné sestavě odjeli do Hradišťa na Slavnosti vína.

Po příjezdu jsme se vydali pěšky na seřadiště a po cestě jsme sledovali přípravy v parku. Tentokrát chyběly kotle na vaření guláše. Soutěž o nejlepší guláš zrušili, protože jim to bánovské kuchařky zprotivily tím, že pravidelně vyhrávaly. Ale už nebylo to ranní kouzlo. Kouřící kotle chyběly.

V Mařaticích jsme se potkali s Míkovjanama a spolu si zazpívali. Tentokrát jsme se řadili až někde nahoře ve Vinohradské ulici. Pak už se vydal průvod směrem do centra a Kohútek po cestě tancoval a zbytek s něma zpíval známé Bánovské pěsničky. Pak jsme měli rozchod a využívali čas každý podle svých představ.

Tento rok bylo vystoupení Východního Slovácka po blocích a Bánov celý pořad uzavíral. Vystupovali jsme spolu s Kohútkem, Zpěvulama a k tomu hrál Strúček. Myslím, že se vše vydařilo. Bylo dobře, že jsme zpívali už zažité pásmo.

Také bych pochválil vyřešení stravy, kdy po nechutných bagetách, bylo tentokrát opravdu kvalitní jídlo. Podle mne kaňkou na zdařilém dnu byl odjezd, který byl manažersky nezvládnutý a menší část Hútku málem zůstala v Hradišti. To by se nemělo stávat, aby neodjel soubor kompletní. Příště se na to musí víc dbát.FOTO

Bánovské leto 2013, folklórní memoriál, 21.7.2013

Nedělní pořad jsme připravovali spolu s farností a obecním zastupitelstvem. My jsme měli hlavní úkol připravit program a postarat se o pozvané hosty. Samozřejmě důležité bylo, že jsme se dohodli na kvalitním ozvučení, které zajistil pan farář. Stany a ostatní bylo ze soboty. Jídlo pro všechny účastníky poskytla „Obec“. Dopoledne jsme ještě všechno překontrolovali a dovezli ještě další posezení. A odpolední program byl připraven včetně počasí, které bylo vymodlené.

My jsme pozvali Vlčnovský mužský sbor a cimbálovku ze Starého Poddvorova a dětský soubor Kordulka. Jenom škoda, že nemohl přijet pan Kružík (bývalý primáš Brolnu), ale měl dostatečnou náhradu v mladém primáši. Vlčnovjané nám ve svém programu „ukrádli“ Lopenické vršky, ale to už tak bývá. My sa nehněváme.

Pěkné bylo, že sa zapojila všechna místní folklorní seskupení. A pořad vygradoval až do společného zpívání na závěr. Návštěva byla na Bánov vysoká a určitě se program líbil.

Co jsme konstatovali po skončení: zapojením obce a farnosti se rozložily náklády, které jsou značné. Například ozvučení, byť nákladné, bylo letos perfektní. Ale bez toho není možné udělat takovou kvalitu provedení. Hosté byli spokojeni a všichni děkovali za pohoštění a pohodu.

Zvláštní poděkování patří některým „polovičkám“ Hútkú, které obětavě vypomáhaly při obsluze. Bez nich by nebyla na takové úrovni.

Setkání u svatojánského ohně ve farské zahradě, 23.6.2013

V neděli odpoledne bylo ve farské zahradě zpívání a potom i přeskakování svatojánského ohně. Hútek tentokrát dostal volno a nebyli jsme nijak nominovaní. Pouze já jsem slíbil, že přijdu v kroji – maje brunclek. No že bych byl zrovna nadšený z toho horka, jaké bylo, ale nakonec i další dva hútci došli okrojovaní. Ale nebylo to tak hrozné nakonec.
Vystupovali tak heligonkáři z celého okolí. Hlavně z kopanic a dokonce i ze Slovenska.
Střídali se různí harmonikáři a jako hosté i Rožnovští ogaři, což je skupina, kterou vede otec našeho „otca“. Nakonec nebyli v Bánově poprvé.

Navázala se i tradice po děkanu Glosovi, který se údajně v horku chladil v bečce na dvoře fary. Tak ogaři ochladili pana farářa také. Šak je mu Jan. Náš spíkr opět perlil. A my jsme narychlo dávali dohromady zpěvy.

Program nabourala rychlé bouřka. Jakmile přešla, tak se pokračovalo v programu. Velice překvapili hrou na heligonku dva mladí (ještě kluci) Slováci ze Súče. Také já jsem si zařádil, a když už mně nejde zpěv, tak jsem aspoň bubnoval o dušu.Nakonec jsme si i spolu zazpívali s Ogarama a potom i všichni přítomní.

Oslava povýšení pplk. Dubce na plukovníka, Luhačovice, 22.6.2013

Dostali jsme pozvání na oslavu povýšení podplukovníka Dubce na plukovníka. Podle přání jeho „manažera“ se mělo jednat o překvapení. Pan „už plukovník“ o tom nevěděl.

Sešlo se nás v sobotu jedenáct (jak v kopané) a v šestnáct hodin jsme byli na místě před restaurací Oáza. Bohužel se úplně překvapit pana Dubce nezdařilo. Prozradili nás kuchařky nebo servírky. Prý tam venku chodí nějací krojovaní. Ale ta radost s jakou nás pan Dubec vítal, byla opravdová.

Místo, kde nás usadili bylo stejné, dokonce i harmonikář stejný a navíc měl sebou bicistu, tak jsem pauzíroval. Zábava se opět rozproudila a pan plukovník prohlásil, že pro bánovjany není žádný plukovník, ale strýc a zajímal se o to, jaký máme hřbitov. Tak jsme mu ho vychválili. Vše samozřejmě v nadsázce. „Strýc“ plukovník nás pohostil ohromně.

Ve správný čas jsme se rozloučili a odjeli do Bánova, kde jsme ještě (už né v plném obsazení) odzpívali další dvě akce, ze kterých nemáme žádné foto. Možná se nějaké objeví.

Protože nás ještě čekala neděle, tak jsme se snažili, co nejspíš ze zmíněných akcí zmizet, protože tam byla smršť. FOTO

Antonínkové sečení trávy, Ostrožská Lhota, 15.6.2013

O této akci je potřeba napsat do kroniky, že to byl prubířský kámen soudržnosti a charakteru Hútku. I když byla akce avizovaná dlouho dopředu, potvrzená na zpívání v Suché Lozi, nikdo tak dopředu neodhadl, jak je na tom časově. Ve čtvrtek na zkoušce se začali omlouvat jeden vedle druhého a nakonec nás zbylo pět nebo šest. Padalo rozhodnutí o odřeknutí. Moc se mně do toho nechtělo. Nakonec díky Frantovi Vaňharovi a tlaku na odhlášené, že budou z domu maximálně dvě hodiny, nás nakonec jelo dvanáct..

Zpívání začínalo v šestnáct hodin. Domluvili jsme si změnu pořadí, aby ti co potřebovali odjet, mohli jet co nejdřív. Z videa je slyšet úvodní písničku, kterou jsme se teprve naučili a je to trochu poznat . Ostatní už v pohodě.

Akce probíhala v pěkném prostředí. Sezení pod vzrostlými stromy nám vyhovovalo, zabijačkové speciality byly vynikající, pěkně vychlazené, víno kvalitní. Větší polovina Hútku po vystoupení brzy odjela a pak po nás chtěli jednoho sekáča. Padlo to na Zdeňu Vlka. Ten neměl kosu a mosel séct s vypůjčenů. Měl sice jednu vyhlédnutů, ale majitel mu je nepůjčil. "Mět tam svoju kosu, tak bych jich porazil".

Zpívání v hotelu Litovel, Luhačovice, 7.6.2013

V zimním období jsme odřekli vystoupení kvůli sněhové kalamitě. Přišlo opětovné pozvání došlo a my jsme souhlasili. Jelikož první vystoupení v hotelu Litovel se nám vydařilo a byli jsme spokojení, tak jsme opět slíbili, že přijedeme..

Jeli jsme v silné sestavě, a protože jsme už věděli, co nás čeká, tak jsme nebyli nijak zaskočeni. Obecenstvo je většinou pokaždé jiné, protože je tvoří lázeňští hosti, tak jsme použili osvědčené pásmo na rozezpívání. A pak už bylo potřeba zapojit i obecenstvo . Dokonce se mezi hosty objevili heligonkáři i s nástrojema a i ti se zapojili do programu . A tak už jsme zpívali, co jsme si vzpoměli i co chtěli někteří hosté. Jeden se dokonce přidal mezi nás a zpívali jsme písně na jeho přání. Plánovaný odjezd se trochu-dost protáhl, ale byli jsme doufám všichni spokojeni. A prý se bude pozvání opakovat.FOTO

Kosecké slavnosti, Buchlovice, 26.5.2013

Hned v neděli po noci kostelů jsme jeli na kosení do Buchlovic. Chybou organizátorů jsme pozvání obdrželi až značně pozdě a proto nás nakonec jelo jenom osm. Vyráželi jsme za značné zimy ve čtyři ráno. V Buchlovicích byly čtyři stupně nad nulou, ale jasno. Takže jsme museli nasadit zimní bundy ke kroji. Organizátoři nás přivítali jak sa patří, přidělili deputát a vydali jsme se na obhlídku. Mnozí z nás tam byli poprvé. Tak začátek jsme měli trochu rozpačitý. Poslouchali jsme co zpívají jiné sbory, ale postupně, jak jsme rozmrzali, tak jsme spustili a hned okolo nás bylo plno lidí. Náš repertoár byl odlišný od té dolňácké školy. Pojedli jsme „škvařežinu, okoštovali špek a klobásky, vypili deputát aj svoje donesené, navázali plno nových kontaktů a po deváté nebo trochu později jsme se vraceli. Zhodnocení na základně jsme ještě zakončili zpěvem. Z této akce asi foto záznam nebude žádný i když nás fotil kdekdo.

Noc kostelů, kostel sv. Martina v Bánově, 24.5.2013

Abychom se pořádně připravili na zpívání „marijánských „ v kostele, rozšířili jsme zkoušky i na úterky. Větší část nápěvů jsme neznali, ale jelikož jsme se rozhodli zpívat z kůru, tak jsme si mohli dovolit zpívat z papíru, což situaci usnadnilo. Pan farář nám předhrával na housle, takže melodie jsme zvládli a poctivě trénovali.Na samotné vystoupení jsme ještě udělali spolu s Plkotnicemi generálku ve čtvrtek.

Noc kostelů byla veliká akce, která končila až po půlnoci a kdo ji absolvoval, byl určitě spokojený. Jak jsem předeslal, zpívali jsme z kůru a diky ozvučení jsme mohli využít i několik sólových partů a zdařile. Pochválili nás posluchači, že jsme pěkně zazpívali, což nás těší. I ostatní vystoupení byla zdařilá a hodnotná. Ani jsme nevnímali, jak čas letí. Pan farář nám všem účinkujícím poděkoval. Po ukončení celé akce pan starosta poděkoval panu faráři Machovi za to, že celou akci připravil a uskutečnil. Jestli bude nějaký záznam z vystoupení nevím, ale z čepení nevěsty záznam je.

Fotogalerie

Zpívání pod kaštanem u máje, Bánov, 19.5.2013

Na zkouškách jsme se domlouvali, že by bylo dobré zazpívat pod májů novou písničku –vlastně hymnu podlužáků. Zpívá sa v ní jak mužáci zpívajů pod kaštanem u máje a tak nám připadlo něco podobného uskutečnit. Nakonec jsme se rozhodli pro vystoupení pro veřejnost. Rozhodnutí padlo na neděli odpoledne před restaurací U Bujáků, kde jsme už jednu podobnou akci dělali.

Dovezli jsme posezení, zajistili i ozvučení, a čekali, jaké bude počasí a návštěvnost.Počasí bylo krásné, sice trochu větrné, ale to nám nevadilo. Velice nám prospělo, že konečně mohl i náš moderátor Pavel, který celou akci s grácií odmoderoval.Tak dlouho připomínal, že na minulém vystoupení nás pohostili i posluchači, až se situace opakovala, jak je vidět z fotek. Pak jsme ještě pogratulovali přítomné jubilantce k významnému výročí. No a hlavně zpívali a i na tu pod kaštanem došlo i když s papírem v ruce a trochu nesezpívaně, ale my to vylepšíme.

Májové zpívání v Suché Lozi, 11.5.2013

V sobotu odpoledne jsme vystoupili v Suché Lozi na Májovém zpívání. Zodpovědně jsme se na to připravovali. Původní záměr byl zpívat venku, ale počasí bylo silně proti, a proto Plkotnice, které tuto akci pořádaly, přesunuly vystoupení do sálu. Všechno bylo perfektně připravené a profesionálně ozvučené. Bohužel počasí ovlivnilo i návštěvnost. To ale nesnížilo úroveň akce, protože každý soubor se snažil ze všech sil. Vystupovaly tři ženské a tři mužské sbory. Nás nasadili jako poslední , ale po vystoupení straňanské Netáty jsme museli hodně zabrat, protože děvčata podala výborný výkon. Ale my jsme, troufám si tvrdit, předvedli solidní zpěvy. Zpívali jsme naše nejlíp sezpívané pásmo.

Poté jsme ještě pokračovali už v neformálním zpěvu a tanci. Plkotnicím je potřeba poděkovat za občerstvení, které bylo také vynikající. A jako skoro domácí jsme také odjížděli poslední. A někteří ještě zakončovali klasicky na základně a hodnotili.

V neděli odpadlo pro vystoupení v Pitíně , což jsme uvítali. To počasí bylo hrozné. FOTO VIDEO na Youtube

Narozeniny pplk. Aloise Dubce, Luhačovice, 27.4.2013

V sobotu jsme odjížděli už v jedenáct hodin v trošku pozměněné sestavě. V penzionu Oáza se konala oslava, na kterou jsme se zodpovědně chystali. Bylo vidět že to organizovali bývalí vojáci. Vše měli zorganizované manažerským způsobem, včetně parkování.Když se začali sjíždět hosté,tak jsme se venku trochu rozezpívali.Dovnitř jsme vešli se zpěvem a předvedli první pásmo. Usadili nás do zadní místnosti, která se později stala tou nejveselejší. Totiž tam se vyskytoval harmonikář, jinak kamarád Franty Vaňhary. Ten nám okamžitě padl do noty a už se to rozjelo naplno. Nevýhodou bylo, že oslava byla ve více místnostech. Tak jsme se přemístnili vždy podle přání.

V určitou dobu nastalo rozdělování medajlí. I my jsme pro obec dostali pamětní medaili. Připravovanou písničku „štelunky nám hořely“ jsme předvedli, ale moc nenadchla. To spíš známé moravské hity. A já jsem si už dlouho tak nezabubnoval, jak s tím harmonikářem, který jel pásma, jak na běžicím pásu.Také jsme specielně zazpívali Remkovu náhradníkovi kosmonautovi Pelčákovi. Myslím ,že budeme mít pěknou společnou fotku. Také starostovi Luhačovic jsme věnovali pásmo.

Co jsem obdivoval, byla vitalita devadesátiletého oslavence a vlastně všech převážně starších hostů.

Část Hútku odjížděla dřív a jak jsem se dozvěděl, tak venku prohlásil jeden z účastníků oslavy k odjíždějícím „už jsem byl na moc oslavách, ale takovou atmosféru a zábavu jakou jste dokázali vytvořit, jsem ještě nezažil.“ Tak to teda hřeje.

Už nevím co bych ještě dodal,čím to bylo tak výborné. V prvé řadě byla disciplína, tóniny sa dodržovaly. Nám neznámý harmonikář hrál jak o život a všichni, co jen trochu uměli, zpívali.

FOTO

Otvírání kavárny v Pitíně, 26.4.2013

V pátek večer jsme měli pozvání na otvírání restaurace v Pitíně. Odjezd v sedm večer byl jak v mafiánském filmu. Najely tři osobní auta, my jsme nasedli a hurá do Pitína. Tam jsme zazpívali něco venku a pak střídali pásma s programem pro „kysňu“. V restauraci nebylo nabito, ale snažili jsme se ze všech sil. Trošku se nám nepovedlo plánované zastavení po cestě zpět v Bojkovicích u mája, ale to už tak bývá, že všecko nevyjde podle plánu.

Vystoupení jsme zhodnotili jako kvalitní zkoušku. A šli se připravit na sobotu.

FOTO

Členové Hútku se podíleli na výrobě nového kříže

Loni v říjnu bouře poškodila kříž na věži bánovského kostela do takové míry, že bylo nutno vyrobit nový. Na výrobě se podíleli občané Bánova. Výkres a výpočet konstrukce provedl Josef Matějíček, výrobu měli na starosti František Vaňhara a Ladislav Beníček, měděné prvky doplnil bánovský rodák Milan Bobčík a svatozář z nerezu věnoval Antonín Machala. Nový kříž byl na věž kostela namontován za pomoci jeřábu a horolezců 16. dubna 2013.

Fotogalerie

Video p. Jana Macha z výroby kříže

Video zpravodajství TV NOE

Velikonoční obchůzka, 1.4.2013

Takový průběh Velikonoc si asi nikdo z nás nepamatuje. Už v neděli nám počasí zhatilo vystoupení v Luhačovicích. Prostě bylo proti nám. A absolvovat přesun, když nebylo jisté, jak sa dostanem tam a hlavně, za jakých podmínek zpátky, sa nám zdálo zbytečně riskantní. Tak jsme vystoupení „odpískali“.

Pondělní ráno bylo únorové: sluníčko, mráz a dvacet centimetrů sněhu. Už úvodní fotka hovoří za vše. Já jsem původně ani nechtěl chodit, ale jak jsem viděl to nadšení, tak jsem se nakonec přidal (i když hlasově indisponován) k tvrdému jádru Hútku. Oblečení a vybavení Jurky se asi dlouho na Velikonoce neuvidí. Už ten nápad byl originální – hodný našeho harmonikářa. Jurka už čtvrt hodiny před domluveným srazem volal, že už je nachystaný a obutý - do lyží. No tak kde jsme?

Z fotek je jasné, že nebylo nouze o zvláštní situace. Hlavně Jurka na běžkách budil pozornost. Poctivě jsme obcházeli všechny manželky Hútků a pořádně je pomladili.

Startovní čtveřice Hútků sa brzo rozrostla, protože kdo sa přidal, už neodešel.

Drželi jsme sa statečně, jelikož jsme dodržovali.- „enom jednu“ a „kohútkovů vodu“ . V závěru jsme sa trochu rozprchli. Dvá jsme skončili obchůzku na základně a alou domu za menšího hříchu. Zbytek pokračoval v návštěvách, jak je vidět z fotek.

Tak tyto velikonoce si budeme určitě pamatovat. FOTO

V. hútkovská zabijačka, 23.2.2013

"Tak zas to máme na rok za sebú" padlo při nedělním loučení po letošní zabijačce.
Spíš ale mělo zaznět: "Tak další až za rok".

Zdálo by sa, že při páté repríze nás už nemůže nic zaskočit. Ale Pavel byl letos tak pracovně vytížen, že předal organizaci ostatním a pak také absence marodů Olina a Jaroša, vnesla do letošní akce novou improvizaci. Né, že by se něco nezvládlo, ale nějak jsem měl dojem, že bylo moc generálů. Výsledek byl ale, stejně jako předchozí roky, výborný.

Pro mě osobně byly letos ale stejně největší zážitky něco jiného, než dobrá krmě. Na prvním místě je to úžasné začlenění manželek Hútků do celé akce. V samém počátku se nabídly, že letos uvaří "kyselou" polévku, což byla vždycky výsada našeho sbormistra. Ten ale trávil čas zabijačky ve společnosti sestřiček. Ženy napekly sladkosti a celou dobu pomáhaly s obsluhou i úklidem. Přitom všem ještě držely zábavu, zpívaly aj tancovaly. Kdyby to nebyly baby, tak bysme jich snáď aj vzali do Hútku.

No a na co nikdo po letošní zabijačce nezapomene? Není to ani obarovica, maso nebo tlačenka, ale sú to zákusky Libor Hampla, který přijel aj v sobotu a aj v nedělu na "vytírání" a vždycky přivezl hromadu obrovských výborných zákusků. Přivezl také svoju rodinu včetně tanečnice z Lúčnice (vlastně z Rozmarýnu) a snad sa také dobře bavili.

No a také jsme měli v sobotu vzácného hosta - válečného veterána plk. Aloise Dubce, který dokonce společně s Hútkama zazpíval u cimbálu několik písniček.

Letos je třeba poděkovat všem, abych náhodou na někoho nezapomněl. Ale kdybych měl někoho jmenovat, tak aspoň Feru Vaňharu, který nám letos dělal takového "tatu" (ale měl moc neposlušných děcek) a Lojzina, kerý měl těch starostí víc než ostatní a tak také dostal víckrát vynadané. Protože kdo víc dělá, može aj víc pokazit.

Tak zas za rok!

Pondělní fašanková obchůzka v Bánově, Jura s cepem, 11.2.2013

Letošní fašanková obchůzka byla obdobou loňské, s tím rozdílem, že jsme přidali jedno místo výskytu – Zámeček. Minule si „zámečané „ stěžovali, že jsme ho opomněli.
Sraz byl o hodinu dříve. Klasicky na základně. Aj „zdobitelky“ byly stejné. Muzikanti také. A my Hútci? Kdo mohl, tak šel. Fera Krsička na nás vzpomínal v Moskvě.
Počasí bylo přijatelné, čekali jsme i horší. A tak jsme se vydali na obchůzku.
Letos bohužel nemohl chodit po fašanku Pavel, tak se malování ujali jiní Hútci, ale plně ho nahradit nedokázali. Trasa byla jasná a postup podle plánu. Časový harmonogram zajišťovalo troubení k ústupu na vuvuzelu.
Pěkné bylo, že děti, které po vyučování přivedl pan farář, nám připoměly naše dětství, jak jsme běhávali za Jurů a maškary nás naháněly. Podle jejich reakcí se jim to docela líbilo. A nás potěšilo.
Pak se k nám přidali i postižení z Uh. Brodu, pro které to bylo docela povyražení a bavilo je to.
Zdálo se, že zájem lidí byl menší jako loni. Reakce některých, hlavně starších lidí, nás utvrdily v tom, že jsme zvolili správný postup a že obnovení chození Jury s cepem je správné.
Závěr byl opět na základně, kde jsme všichni ve zdraví dorazili a obchůzku ukončili.

FOTO,VIDEO, Odkaz na video p. Macha

Vánoční koledy, kostel sv. Martina v Bánově, 25.12.2012

Přípravy na Vánoční koncert jsme měli tento rok kratší. Připravovali jsme totiž vystoupení na výročí Kohútku a Strúčku. Z technických důvodů jsem se nezúčastnil domluvy o průběhu koncertu a tak se toho ujal pan farář a vedoucí Zpěvulí. Jelikož každý soubor měl samostatný vstup, nebyl už vázaný na jiné, tak to bylo jednodušší.

Jelikož se nedá každý rok nacvičit nová řada koled, tak jsme „oprášili“ naše úspěšné a přidali dvě nové. Krátkou přípravu jsme ale zvládli a vystřídali a přidali některé sólisty.

Zůstali jsme i u doprovodu s cimbálem a houslemi, což se osvědčilo. Celý koncert jsme uzavírali a zakončili spolu se všemi zúčastněnými koledou Narodil se Kristus Pán. Provedení bylo velmi dobré, podařené a tak jsme opět přispěli k pěkné atmosféře koncertu.

Dokonce koncert veřejně pochválil Olin Kopunec. Paní Vandrová na Brně přečetla jeho pochvalný email v dopoledním vysílání radia Brno. video

Proč bysme veselí nebyli, Kohútek 40, Strúček 10, 1.12.2012

V sobotu jsme vystoupili jako hosté a gratulanté na velké akci. Kohútek slavil čtyřicáté výročí vzniku a Strúček desáté.

Na tuto událost jsme nacvičovali nové „mynárské“ pásmo, které sestavil horňák Jaroš Hrbáč.

A naše zpívání dostalo trochu jinou tvář. Nástupy horňáckých byly na jednotlivých Hútkoch. Jenom provedení s muzikou se nám nepodařilo zrealizovat, ale nakonec nás podržel náš Jurka a celé nám to „odcimbáloval“, což nás předtím nenapadlo. Zkoušeli jsme totiž s harmonikou a tu jsme zavrhli.

Celá oslava trvala bezmála tři hodiny. Protože se jednalo o připomenutí (slovem, zpěvem i tancem) celého působení souboru a kapely. Pěkné bylo vystoupení nejmenších dětí členů Kohútku, a to i těch, kteří už mají jiné povinnosti a Kohútek už opustili. My jsme po dlouhém čekání odzpívali s úspěchem svoje pásmo. Také zbylí gratulanti se představili se svými vystoupeními.

Pro oslavence jsme také samozřejmě přichystali dary. Pro Kohútek živého kohúta a pro Strúček „sadbové strúčky“. S kohútem byla najvětší starost - pořád utěkal z koša. Zdenek Vacula, který ho měl na starost říkal: „To není kohút, to je Kaprfííld. Už potřetí utékl z koša. Eště, že je v autě.“ Ale předali jsme ho v pořádku a ještě poradili co s ním.

Pořadatelé sa o nás dobře starali. Bylo víno aj veliké řízky, které jsme si pamatovali z Vlčnova. Ve volné zábavě došlo aj na horňácké v podání třech generací Hrbáčů. A to je už garance nejaké kvality. Poslední vytrvalci odcházeli k ránu a snad svojím zpěvem moc nerušili spící Bánovjany. Ale když sa to tak pěkně néslo …
video, foto

Mimořádná zkouška s Fanulem, 23.10.2012

V úterý na pálenici byla zkouška aj s gulášem. Zmíněný Fanul přišel
i s manželkou Dashi a protože se nic neorganizovalo, zpívalo se všecko možné
a dokonce nás Dashi i natočila svým chytrým mobilem a v noci to převedla na CD. Velice děkovali za krásný večer. Už prý se těší až přijedou někdy příště,že se opět setkáme a Dashi se naučí česky některé písničky. Tak už se těšíme.

90 let T.J. Sokol Bánov, 20.10.2012

Na vystoupení k devadesátému výročí založení Sokola jsme oprášili už jednou zazpívaný sokolský pochod Lví silou a připravili tři další "sokolské písně" = písně ze zpěvníku, kde se slovo sokol vyskytlo a jednu se sportovní tématikou - Vysoko som vyskočil. Nakonec jsme upravili jednu známou (hlavně na Slovensku) "Sokol su a Sokol budu" a tím vším popřáli Sokolu k výročí.

Celé vystoupení jsme spolu se Zpěvulama zakončili další “sokolskou“, kterou jsme ani nějak moc nemuseli trénovat, jelikož melodie je velice známá. Potíž byla je se slovy.

FOTO

Zpívání o víně, Buchlovice, 30.9.2012

Nečekaně a na poslední chvíli se ozvali ze souboru z Buchlovic. Pořádají každoročně „Zpívání o víně“ a pozvali nás abychom tam zazpívali. Souhlasili jsme a narychlo sestavili pásma. Při tomto zpívání se pije víno z minulého roku a presují se přinesené hrozny, které přinesou zúčastněné soubory. Po vypresování posvětí mošt farář a předá se k dokončení určenému vinařovi se souboru, který mošt zpracuje na víno. Namítl jsem, že u nás se víno nepěstuje, tak nám tuto povinnost odpustili. Také se tam soutěžilo v „táhání koštéřem a kůlaní bečky". A právě v této disciplíně jsme měli vítěze –Zdeněk Vacula vyhrál.

Když jsem domlouval účast, tak se mě ptali, jestli pojede náš pan farář a jestli by víno neposvětil on. Ale, že se ještě ozvou. Nestalo se, ale po příjezdu jsme zjistili, že se svěcením počítají. Tak si náš pan farář vypůjčil potřebné věci a spolu s našimi narychlo vyškolenými ministranty mošt posvětil.

Samozřejmě jej nedali k dokončení na víno nám ani Straňanom, kteří tam rovněž zpívali . Ti prohlásili, že by to okamžitě po vykvasení určitě „prepálili“, což ostatně my asi také.

Celá akce se za pěkného počasí se vyvedla, zpěvy také a bylo to docela zajímavé podujatí. Takové pohodové.

Konec akce byl na základně, což je ovšem klasika.FOTO

Fotky od Buchlovjanů

Slavnosti vína, UH, 8.9.2012

FOTO a VIDEO Radka Pavlíčka

Popovský kontráš, amfik Bukovina, 25.8.2012

V sobotu jsme měli plánovaně vystoupit na akci v Bukovině na pozvání souboru z Míkovic. Je pravda, že jsme vystupovali málem týden co týden, ale přesto jsme to slíbili. Na poslední zkoušce se osmdesát procent souboru omluvilo. Přesto jsem si myslel, že se nás najde osm-deset, ale nakonec jsme odjeli 3 ( slovy tři ). Organizátoři byli velice zklamaní, že tam nevystoupíme... Pak jsme při vystoupení viděli soubory i devítičlenné. Areál byl totiž profesionálně nazvučen.

Celkový program byl ve velmi pěkném prostředí. A mezi jiným tam vystupovalo plno folklorních špiček. My jako soubor jsme velice promeškali možnost prezentovat se mezi milovníky folkloru, kterých tam bylo, jak sa říká „neúrekom“. Po dlúhé době jsem viděl krásný pořad, který nebyl nijak moc organizovaný, ale o to spontánnější a krásnější. To, co jsme tam viděli, jak se dá pracovat s lidma, co mají folklór rádi, bylo pro mne překvapením.

Hody v Suché Lozi, Gastroden, 18.8.2012

Další víkend vedro a opět odpolední vystoupení. Tentokrát v Suché Lozi na Gastrodnu. Už jsme na podobných akcích vystupovali a líbilo se nám tam. Scenář vystoupení z před týdne se neměnil. Rovněž doprovod,jak je vidět z fotek, byl stejný. Protože na seřadišti na základně slavil Bohuš Hulda sedmdesátku, tak jsme mu ještě zazpívali. Dali jsme si „nátisk“ a vyrazili, jelikož jsme se jsme se rozhodli jít na vystoupení pěšky. Sice ne všichni,ale ti co šli, si zakusili docela pěkný pařák. Aj když Zdena Vlk předpokládal,že za obchvatem bude pofukovat. Opak byl pravdou. Došli jsme docela zplavení a okamžitě jsme si dali občerstvení(viz foto). Pak jsme čekali až na nás přijde řada. Posezení bylo naštěstí ve stínu.
Přestávky vyplňoval místní harmonikář, tak jsem si s ním také „zahrál na kysňu“.

Vystoupení se opět povedlo a po čase jsme se rozhodli vrátit se na základnu. Ale už ne pěšky,ale pěkně autama. Tam jsme ještě pozpívali, popili a dokonce potancovali. Návrat byl až za tmy a ráno jsem dohledával krojové součásti,klíče,klapku na brýle,... A kupodivu všechno sa v pořádku našlo. Ale bylo to náročné. Asi tím horkem. foto

Předhodové zpívání V Sadoch (Derfla),5.8.2012

V neděli odpoledne za velkého „hicu“ jsme se vydali na zpívání do Sadů-Derfle. Jednalo sa o „Předhodové zpívání na schodoch“, na které jsme byli pozváni nečekaně asi čtrnáct dní předem. Slíbil jsem to až po projednání na zkoušce s tím, že zazpíváme program z Vlčnova a opět poprosíme „náhradnici“ Věrku o pomoc. Aj sa tak stalo a tak jsme se osobníma autama přepravili do Sadů. Už po cestě jsme byli zpocení, jaké bylo vedro. Bývalý “Bánovjan“ a člen jejich mužského sboru sa o nás ze začátku postaral a uvedl nás mezi účinkující. Vystupovali jsme dvakrát na schodech, kde nebyl žádný stín, jen od malého stromečku. Vystoupení se nám povedlo a dokonce nás pochválili i muzikanti z Kunovské cimbálky jak nám to zpívá. Také nás kontaktovali další zúčastněné sbory. Hostitelé nás velmi zodpovědně pohostili a když napíšu, že jsme jedli ve sklepě v takovém hici ovary, sa to može nekomu zdát až sadistické, ale byly výborné. Jelikož horko neustupovalo, dlouho jsme se nezdržovali a opět zamířili na základnu, kde jsme celé odpoledne zakončili.

3. folklorní memoriál, Bánovské leto, 22.7.2012

Rozhodnutí otevřít memoriál pro veřejnost, jsme přijali už dřív a také ho spojit s další akcí –Zpívání ve farské zahradě na Bánovském letě. O důvodech jsme informovali v Bánovském zpravodaji.Vzniklo spojení obec-fara -Hútek . My jsme se ujali organizace s tím, že se postaráme o pozvané soubory a obec o ostatní.

Počasí nám přálo a tak jsme dopoledne ještě přichystali potřebné a ujistili se jestli je vše v pořádku. Sraz jsme měli ve 13.30 a to už tam přijížděl první soubor. Polešovské drmolice, které o začátku mylně informoval Franta Krsička (toho času někde v Rusku). Ale to vůbec nevadilo. Zjistili jsme, že je to prima parta ženských. Postupně přijeli ostatní účinkujicí : Mužský sbor z Korytné a Mužáci z Lužic. Naše místní Zpěvule už také dorazily a přispěly každá nějakým pohoštěním.Také jim patří poděkování.

Program profesionálně moderovala Maja a postupem času se k mikrofonu dopracoval aj Pavel.

Protože byl program předem připraven, probihalo všechno podle plánu. Střídali jsme se pravidelně a vše podbarvovali Burčáci. Velikým oživení byly Drmolice, které svým pásmem s praním rozveselily početné obecenstvo. A že byla na bánovské poměry opravdu veliká návštěvnost.Vystoupení Mužáků i Korytňanů se líbilo a snad i naše. Po oficiálním programu už probíhalo zpívání a tančení spontánně. Ostatně ohlasy byly kladné už při odchodu diváků a pozvané soubory byly také spokojené a kvitovaly, jak jsme je pohostili.

Poděkování patří sponzorům. Bez jejich podpory, by jsme podobnou akci nebyli schopni finančně zajistit. No a naším manželkám patří také poděkování za pomoc.

Tak opět za rok na Bánovském letě a memoriálu!
FOTO

Předhodové zpívání ve Vlčnově, 21.7.2012

Přestože jsme se chystali na memoriál, tak jsme slíbili, vystoupit v sobotu odpoledne ve Vlčnovských bůdách. Jelikož Jurka odjel na dovolenou „do Africka“, tak jsme požádali jeho lepší polovičku Věrku o pomoc. Ta souhlasila a program s náma nacvičila a odehrála. Patří ji za to dík. Dokonce padly návrhy, abychom ji angažovali natrvalo, že ženský element nás zjemní. Tož nevím .Vystoupení se nám vyvedlo. Počasí také, i když předpověď byla špatná a náš meteorolog Jarin nejdřív předpokládal déšť, ale potom předpověď upravil na „oblačno“. Střídali jsme se s více souborama, jak mužskýma, tak ženskýma, jak je patrné z fotek. Pohoštění bylo na úrovni a takové řízky jaké jsme tam dostali se málokde vidí a také jsme je nafotili a dokonce jsme ukázku přivezli Lojzinovi. Tam jsme vystoupení klasicky završili.
FOTO

Brodsko - brána Moravy, Bukovina, 16.6.2012

V sobotu večer za krásného červnového počasí jsme se spolu s ostatními Bánovskými soubory vydali na plánované vystoupení v programu „V Brodě na jarmarku".

My jsme celý program zahajovali „choďáckou písní“ Hore je chodníček, kterou jsme trénovali s doprovodem harmoniky. Bohužel Jurka se vymluvil a vzal údajně lepší kšeft na Myjavě. Dost nás to naštvalo, ale nakonec jsme zahájení zvládli na výbornou.

Díky Tomášovi, Verči a celému Strúčku, který se narychlo naučil náš program, jsme (až na moje malé zaváhání ) celé vystoupení zvládli. Sřídali jsme se se Zpěvulama, Kohútkem a Strúčkem v Bánovském bloku. Sledovali jsme vystoupení ostatních a byli výborní. No a nás také chválili, protože někteří nás slyšeli poprvé, a byli překvapení, jak prý nám to zpívá. Hlavně ti, se kterýma jsem mluvil, chválili i výběr písní.

Vystoupení bylo dlouhé, občerstvení bídné a drahé. Už tam jsme se shodli, že jsme to podcenili a měli jsme být předzásobeni i kdybychom to měli dovézt zpátky, o čemž ovšem silně pochybuju, že by se stalo.

Závěrem jsme byli vtaženi do děje a najednou jsem byl na jevišti a tančil a dokonce při jednom z tanců mně skočila tanečnica na záda , ale byla slušná, optala sa jestli ju unesu. Tož silů moců aj s poskokama .

Zpátky jel autobus jenom jednou. Mladým sa to moc nelúbilo, že s nama sa nedá nikam jet, že hned chceme jet domů a že už s nama nikam nepojedů. Snad to nebude tak horké.Asi sa budeme moset polepšit.

Škoda jen, že nebyla větší návštěvnost. Počet účinkujících asi převýšil počet návštěvníků. Bohužel večer byl důležitý fotbalový zápas na ME a také plno jiných akcí.

Myslím si ale, že to byl pěkně ztrávený teplý večer a my jsme zanechli dobrý dojem.

Plakát , Foto

Dolnopasecká pouť, Rožnov, 27.5.2012

V neděli 27.5. jsme spolu se Zpěvulama a dalšíma zájemcama vyrazili směr Rožnov na púť, na krerou jsme byli pozváni Rožnovskýma ogarama. Jeli jsme téměř kompletní jenom marodi zůstali doma. Cesta ubíhala v klidu, jelikož byl vyhlášen “ramadán“. Překvapení nás čekalo na pumpě v Rožnově, kde čekal obětavec Franta Krsička, který přijel s tahačem a kroj mu přivezl Pavel.

Otec otca, jak my říkáme Janu Machovi staršímu, nás uvítal a zavedl na faru. Tam nás patřičně přivítali i ostatní Ogaři. Poobědvali jsme, převlekli se do krojů a odjeli na „seřadiště“, odkud jsme se měli vydat na asi kilometrovou cestu. Jako malý kluk si pamatuju púť a toto bylo připomenutí se vším všudy. Pro některé to byla nová nepoznaná věc. Opravdu se šlo s korouhvičkama, farářem, předzpěvákem, harmonikářama za zpěvu „mariánské pěsničky„ přerušované odříkáváním modliteb pomalu od křížku až ke kapličce v krásném údolí. Tam byla mše se zpěvy, které Ogaři měli připravené.

Následoval přesun na kolibu, kde se po občerstvení pivem a jinýma životobudičama rozběhla zábava .
Ze všech fotek je jasné ,že se jednalo o velice vydařenou a spontánní akci. Nebylo to žádné oficiální vystoupení, ale to by jsme nebyli my, abychom zase jeden nástup nezmastili. Pak se to střídalo, Ogaři – Hútek - Zpěvale. Ty aj trochu zmokly při malé přeháňce. Pak jsme se přesunuli do hospody a tam už to mělo grády. Slivovicové smrště, víno, pivo a pohoštění bylo nachystané výtečné. Zpívání už bylo naprosto spontánní. Děvčata byla oživením a myslím, že byly velmi veselé a že se jim to také líbilo. Cesta zpět se celá až na neplánované zdržení prozpívala.
Akce velice vydařená - veliké poděkování do Rožnova, jak nás pohostili. Veliké díky Rožnováci.

PS. V pondělí dopoledne jsem se bavil s Petříkem a říkal jsem v nadsázce, že jestli nebude pršat, tak jsme tam jeli zbytečně. Tolik modliteb, že by by mělo zabrat a to jsem netušil, že jsme přeci cosi vymodlili a že jsme to asi aj přehnali. Krůpy, ty už jsme si nepřáli. FOTO, Další foto , TV Noe

6. narozeniny TV NOE, Ostrava, 13.5.2012

Příprava na nedělní vystoupení na mši v kostele sv. Václava v Ostravě při příležitosti 6. narozenin TV Noe probíhala rozpačitě. Hlavním důvodem byla neúčast hlavních tenorů, kteří v sobotu absolvovali sraz šedesátníků a na nedělní výlet si netrúfali. Třetí šedesátník Zdeněk Zálešák ale na čtvrteční zkoušce účast přislíbil a dokud jsme ho neviděli v neděli přicházet k autobusu, tak tomu málokdo věřil. Chyběl aj Olin, který byl u švagra ve Švýcarsku. Nakonec mělo jet 12 lidí, a to už vypadalo dobře. Noty s textem byly k dispozici i rezervní pro ty, co by je zapomněli doma. Autobus plný folkloristů (Plkotnice, Kohútek, Strúček a my) vyrazil do Ostravy podle plánu, sledován druhým s farníkama a scholou. Protože jsme měli víceméně zakázané alkoholické povzbuzování před vystoupením, tak se ani moc nezpívalo. Ani jsme nemuseli nikde zastavovat. Když jsme dorazili do Ostravy, přidělili nám šatny a pozvali na seznámení s plánovaným průběhem dne. Nejdříve generálka jednotlivých souborů, pak samotná mše v přímém přenosu, prohlídka TV Noe a odjezd. Vypadalo to jednoduše. Na generálce jsme zjistili, že se navzájem skoro neslyšíme a nutně musí každý kromě textu sledovat ještě Zbyňka, který se ujal „mávání“. Samotná mše proběhla v pohodě a to se promítlo do celého zbytku dne. Po převlečení do civilu a spořádání řízků, které jsme měly nabaleny z domova dle instrukcí našeho Otce, jsme se vydali na prohlídku TV. Nečekaným překvapením bylo, že k ranním vdolečkům přibyly i uzené kýty a pivo - narozeninová oslava se všímvšudy. Prohlídka proběhla ve dvou skupinách. Většina Hútků se zařadila do první vlny. Dobrá nálada, která po vystoupení panovala (Bohuš Mahdal snídal vtipnou kaši) se přenesla na všechny a Pavel Bochin se ujal své role baviče. Vypadá to že jeho foto bude umístěno na zdi slávy vedle papeže, biskupa, Pavlici, Rokyty a jiných. Při čekání na druhou skupinu pak padl dotaz, jestli si můžeme jen tak piánko něco zazpívat. Za chvíli už se zpívalo ve stoje a TV se otřásala v základech. Odchod k autobusům byl také se zpěvem a tak si někteří nestihli ani odskočit. Další zastávka byla v Tiché, kde je farářem sucholožský rodák Horňák a pozval nás na návštěvu. Tichá je dlouhá vesnice a ti, kteří nestihli nechat Ostravary v Ostravě, toužebně vyhlíželi věžičku kostela. Kostel jsme našli a po jeho prohlídce, krátkém seznámení s historií a prohlídkou přilehlé dřevěné kapličky, jsme byli pozvání na malé pohoštění. Asi mají místní farníci svého faráře moc rádi – stoly v místní myslivecké chatě se prohýbaly pod frgály, chlebíčky, řízky, … Bylo aj co popit a když farář přišel s demižónem, tak ta vypadalo, že snad ani domu nepojedem. Pořád jsme vzpomínali na ty, co se nemohli této akce zúčastnit. Samozřejmě došlo i na zpěv a ten už neustal až do Bánova. Dopilo se víno Hútku a ještě nám vypomohl Kohútek, který už má cest autobusem za sebou víc a měl ještě rezervy.
Závěrem – zas jedna velmi vydařená akce.
FOTO, VIDEO Z TV

Zpívání na svatbě Pavlíček, 28.4.2012

V sobotu o půl jedenácté jsme šli zazpívat před základnu. Snídaní tam měla svatba. Svatební otec, člen našeho souboru nás pozval, a patřičně pohostil. Nemůžu poinformovat víc. Zúčastnil jsem se jen krátce, jsa na patákoch antibiotických. Ale všeci byli velice spokojení, takže díky. Takových akcí može byt aj víc.foto

Hody v Dolním Němčí, 27.4.2012

Přesun do Dolního Němčí byl přímo od haly. V kulturní domě jsme měli určený stůl a tam jsme se připravovali na vystoupení. Byli jsme jeden z pěti souborů, které měly také vystupovat na předhodovém zpívání. Všechno bylo připravené, kartičky s programem pro Jurku nachystané a čekali jsme na zahájení. První vstup jsme měli po úvodu domácího souboru. Nějak jsme se ale nesladili s naším harmonikářem Jurkou už u první písničky a rozhozeni jsme dotrpěli celou první sadu. Rozhodně se nám to zdál byt nejdelší vstup ze všech. Pak jsme sledovali vystoupení ostatních a řešili příčiny i následky. Před druhým vstupem nastala typická situace pro naše vystupování tj. „překopání“ pořadí a vypuštění písní z pečlivě nastudovaného pásma. Jedno našeho člena (nebudu ho menovat), to rozčílilo natolik, že se šel uklidnit ven a uklidňoval se tak, až došel pěšky do Bánova. Bude asi první Hútek, který bude nové boty podrážat. Hodina čtyřicet minut – prej.
Druhé zkrácené vystoupení jsme ale zvládli lépe, než první vstup a trochu nám to vrátilo sebevědomí.
Záverečné společné zpívání všech sborů se všem divákům i učinkujícím také líbilo.foto

Vzpomínka osvobození, 27.4.2012

V pátek odpoledne jsme měli jednu přidanou akci před plánovaným vystoupením v Dolním Němčí - zpívání u příležitosti výročí osvobození Bánova. Zapět jsme měli u pomníku padlým v 17 hodin. Oblečeni do krojů jsme se sešli pře farou. Po projevech u pomníku padlým rumunským vojákům a přesunu ze hřbitova před pomník obětem světových válek jsme zazpívali tři písně, které jsme měli nacvičené z předchozích akcí. Pak jsme byli pozváni do sportovní haly, kde byla výstava k osvobození a malé občerstvení.foto

Velikonoce, 9.4.2012

Na středeční zkoušce se vzpomněla pondělní mrskačka. Vyjádření členů Hútku bylo neurčité. Jenom tři se omluvili, že jedou na každoroční výlet. Jelikož předpovědi počasí nevěštily nic dobrého, tak se ani neřešilo oblečení. Ale nakonec na našich stránkách bylo doporučení – pokud možno v kroji. No jak to nakonec dopadlo je vidět na fotkách. Někteří Hútci zvolili svoje individuální trasy a nás pár se vydalo na obchůzku. Sraz byl u Jurky. Počasí za oknem perfektní - venku ve stínu zima jak v Rusku. Bylo potřeba opatrně „přitápět“, což jsme také činili. Obešli jsme všecky manželky Hútků, které se nacházely toho času doma. Postupně jsme posílili o Frantu Krsičku a Zdenka Jozífka, a tak jsme to do odpoledne zmákli. Jediné co nejvíc pobavilo Frantu, byly fotky v dobových čepicích u našeho dvorního dodavatele vín, který je sbírkou známý. Franta se je chystá prezentovat v Rusku na svých cestách a čeká velkou odezvu. Myslím, jak říká Jura, že jsme odvédli "kus politické práce“. Jurka dokonce pořídil aj veliký korbáč Hútkovský , ale Jarovi, kerý ho nosil sa moc nelůbil a pravil, že tento rok už s nama na žádnů mrskačku nepůjde. Tak snad příští rok vyrobíja doma lepší. Veliká deviza byla, že bylo sucho a aj my v krojových botách jsme byli vpuštěni do obytných místností. Ináč by sme byli enom v síni a na dvoře. Tak taková byla mrskačka . O. Foto

Fašank, 20.2.2012

V pondělí v deset dopoledne jsme měli sraz na základně na dlouho připravovanou obchůzku po dědině a obnovení „Jury s cepem“. Byli jsme téměř kompletní, včetně věčného cestovatele Fery Krsičky. Jenom Jaroš Hrbáč stále krepíroval. Nazdobit nás přišla paní Mahdalová, dcera pravého Jury. Zdobení bylo, jak si to pamatovala. Jurovské masky ušila Maruna Bochinová s Pavlem. Ostatní se vymaškařili podle svých možností. Klarinetisti už také rozpískávali svoje nástroje. Nakonec dorazily aj posily z Bojkovskéj strany. Po pořádném obědě jsme se vydali na obecní úřad pro "oficiální povolení" chodit po fašanku a pozvali starostu, aby chodil s nama ( šak je také Hútek). Na faře sa k nám přidal aj „otec otca" (otec našeho pana farářa).

Jelikož jsme nechali vyhlásit a na plakáty napsat časový plán obchůzky, tak jsme podle plánu vyrazili na trasu. Na fotkách je vidět, jak jsme to všechno zvládali. Konstatuju, že vypit každů nabízenů štamprlu, tak bysme nedošli ve zdraví ani do polovičky trasy. V pořádku jsme sa opět sešli na základně. „ Tým pádem sa skaua zavřeua“.

Co chci, ale hlavně napsat a co mě doslova dojalo, byl zájem těch nejstarších občanů o takto provedený fašank. Bylo dojemné, jak se těšili na naše „Z husta chuapci zhusta“. A jejich reakce nás přesvědčily, že jsme volili správně. Dokonce i rozvrh trasy byl dobrý nápad. Určitě se budeme snažit, aby i další roky byl „Jura s cepem“ zachovaný.

Děkujeme všem občanům, kteří se na nás došli podívat a na plánovaných aj neplánovaných zastávkách nás pohostili.
Foto Video

Galerie Slováckého deníku, kde je aj pár fotek z Bánova

3. hútkovská zabijačka 11.2.2012

Za velkého mrazu jsme v sobotu na pálenici začali třetí hútkovsků „zabijačku“. Už předtím na zkoušce byly rozdělené úkoly a klasicky největši díl si opět vzal na starost Pavel. Veliků starost ale měl aj vnuk Franty Vaňhary, který u dědy aj spal a budil ho už o šesti.Velice sa potom divil, že nikde nevisí prasa. Jara Hrbáč bohužel onemocněl, ale jinak bylo plné obsazení, včetně vyzdraveného Jurky a cestovatele Franty Krsičky (který nás pak průběžně zásoboval vínem z vlastních rezerv). Malý problém jsme měli s muzikanty, ale vše se podařilo a nakonec jsme, jak je vidět z fotek, muzikantsky nestrádali. Děvčata donesla „něco suadkého“ aby sa přeměnila chuť. Po vytažení pochutin a jejich konzumaci nastává trochu útlum, ale ten sa za pomoci harmoniky padreho a potom aj Věrky cimbálu Jurky a nové basistky Verči podařilo rozehnat. Abych nezapoměl - aj já jsem bušil na Kysňu. Jednu dobu byli všichni u kotla a dochucovali a koštovali a potom také plnili, mleli a prostě byli zaměstnaní ve výrobně pochutin. Zaznamenali jsme aj nový prvek verbuňku takzvaný „Bánovský včeuařský“. Předvedl ho Zdena Jozífek – nápad vznikl při práci ze včelama, ty mu nalézly do gatí a bodaly. A tak tyto speciální cifry vznikly. Po zdokumentování a nafocení figur požádáme, aby byly doplněné do světového kulturního dědictví . Šak nemosí tam byt enom Vlčnov. Kolem sedmé večer už se zdálo, že zábava slábne, ale příchodem Věrky a Jitky Malé sa to zase rozjelo. Sice jsem neměl hodinky, ale myslím,že jsme sa rozcházeli kolem deváté. V nedělu dopoledne byl opět sraz, aby sa to všecko uklidilo a rozdělily sa zbylé výrobky. Také sa začal rodit originální hútkovský song, jehož základ nachystal Fera Krsička. Vznikal prý v mlze na Ukrajině, ale bude ryze bánovský.
Jako každý rok tak i tento patří veliké poděkování Pavlovi!!! Všechny pochutiny byly opět na výbornou. Takže další vydařená akce. A včil už příprava na Fašank.
FOTO

Zpívání v Suché Lozi 26.12.2011

Tuto akci jsme slíbili až na poslední chvíli. Musím otevřeně napsat, že na zkouškách se napřed říkalo,že dva dny po sobě se nikam nepůjde a navíc Věrka Chovancová měla záměr, že s náma nacvičí kousek z Jakuba Ryby, což jsem jí z časových důvodů rozmluvil. Ale pak už se to dál na zkouškách bralo, že nepůjdem nikam. Po poslední zkoušce jsme se s Věrkou potkali spolu s farářem a ona nám řekla, že Plkotnice jsou zklamané a jestli bychom to ještě nezměnili. Zbytek Hútku to slíbil okamžitě na základně, ale požadavek byl :zařadit nás na začátek programu, abychom mohli hned odejít. Tak se to také odehrálo. Odzpívali jsme pásmo a podle domluvy odjeli. Myslím si, že to tak bylo podle domluvy a sedět na programu se nikomu nechtělo. Možná ,že byl kvalitní a kdo chtěl zůstat určitě mu nikdo nebránil. Tož tak.

Vánoční zpívání v kostele sv. Martina v Bánově 25.12.2011

Přípravu a choreografii si vzali za své Kohútci. My jsme si měli připravit přibližně sedmiminutový samostatný vstup a pak v průběhu podle potřeby doplnit zpěvem ostatní. Protože byl program sestaven jako navazující dějové pásmo, měli jsme trochu obavy, jak se celá věc zvládne. V programu celkem vystupovalo asi 60 účinkujících. Navíc se prakticky zkoušelo jenom dvakrát a kompletně jen jednou před samotným koncertem . Ale zkušená Helena a Maja Vystrčilovy všechno s primášem Tomášem perfektně zvládli.Premiéru zažívaly Bánovské zpěvule a že jich bylo.Samotné vystoupení před plným kostelem bylo podle ohlasů a potlesku výborné a všichni návštěvníci jenom chválili.Po akci jsme se pouze chvilku občerstvili na faře, kde nám všem poděkovali a uctili čajem a kořalkou a odešli dooslavovat domů.Foto Video Video FS Kohútek Videa Tomáše Beníčka

Vánoční zpívání na domě sociálních služeb v Uh. Brodě 16.12.2011

Další akcí v adventu,bylo vystoupení na domě sociální služby na sidlišti v Brodě. Čekal na nás malý sálek, jak říkal Pavel –vyprodaný- a z nasmlouvaných dvaceti minut byla nakonec hodina a určitě jsme mile překvapili zúčastněné důchodce, kteří si na závěr také s náma zapěli. Z této akce nemáme zatím žádné fotky, ale jelikož tam blýskaly blesky, tak snad se podaří nějaké doplnit. Závěr jsme opět zhodnotili na základně. A pak už nás čekaly jen přípravy na koncert o Vánocích v bánovském kostele. FOTO

Vánoční zpívání seniorům v Drslavicích 8.12.2011

Se spožděním píšu o akcích v období adventu a zkoušení na koncert 25.12. První zpívání bylo v Drslavicích, v podvečer 8 12. Na akci jsme se dopravili sami a čekal nás sálek v mateřské školce. Přivítal nás hned venku Robert Mahdal, který je doma v Hradčovicích, a to jak sa patří. Pak jsme zazpívali pásmo nacvičené na slavnosti vína a pak pásmo koled z loňského roku.Využili jsme poprvé i náhradní trubače skutečných nemaje. (viz foto)

Sklidili jsme velký potlesk i chválu. Pohoštění, které pro nás nachystali bylo výborné. Tak jsme opět neformálně, už najezení a občersvení, zazpívali přídavek spolu s místními. Zakončení na základně už je tradicí.

FOTO

Setkání harmonikářů a heligonkářů na Strání 19.11.2011

Sobotní večer jsem překvapivě strávil na Strání, kde probíhal osmý ročník Setkání harmonikářů a heligonkářů. Proč o tom píšu. Navštívil mě otec Jan a od toho jsem se dověděl, že tam bude také vystupovat. Tak jsem jej požádal, jestli můžu jet s ním. Přijeli jsme o trochu později, program v nabitém sálku u kostela už probíhal. Harmonikářů různých kvalit vystupovalo tuším třicetdevět. Každý zahrál jednu nebo dvě písničky.

Věděl jsem, že pan farář hraje na heligonku jenom krátce. Tak jsem neměl představu jak a co zahraje. Vystupoval v druhé části. Oblečen v bánovském kroji zahrál a perfektně zazpíval dvě písně. První tzv. „kostelní“, druhou slovenskou. Úplně mě svojím zpěvem a hraním vyrazil dech. Sice veřejně prohlásil, že tak zpívá, protože sa to naučil v Hútku, ale úplná pravda to není. Sklidil ohromný aplaus. A také prohlásil, že jelikož má Hútek liknavého harmonikářa, tož sa rozhodl naučit se na harmoniku, aby mohl „zaskočit“ v případě potřeby.

Všechno se to fotilo, nahrávalo, tak jsem žádal pořadatele, zda by neposlali do Bánova zvukový záznam a fotky. Tak doufám, že i to sa podaří. Chtěl jsem jim to ještě po skončení připomenout, ale odjeli jsme domů. Tam pokračovala po úpravě sálu zábava. Asi byla výborná.

Svatomartinské hody v Bánově 12.11.2011

O přípravě na hody by se dala napsat dlouhá povídka, ale jenom zkráceně. Letos jsme se rozhodli pořádat hodovou zábavu s osvědčenou cimbálovkou Burčáci. Debat na zkouškách o tom, jak to bude probíhat, se vedlo tolik,že nakonec ani na zpívání málem nezbyl čas. Samozřejmě to bylo důležité. Byla to první veřejná akce kterou jsme pořádali. Organizaci opět vzal do rukou Pavel, prověřený z minulých akcí.

Na Martinský průvod jsme měli nacvičit jednu písničku a na začátku ji zazpívat. Jelikož jsem shodou okolností byl posluchač, konstatuji, že ne moc vydařeně.

Ale to přeskakuju. Bylo rozhodnuté, že se občerstvení na zábavě provede formou samovýroby tlačenky prejtu a „oškvarků“. Ve čtvrtek před hodama se amatérští a poloprofesionální řezníci vrhli do výroby zminěných dobrot. Všechno dopadlo nad očekávání. Výrobky splňovaly ty nepřísnější kritéria, prostě výborné!!!

V sobotu dopoledne se všechno nachystalo v sále školy. Už se vědělo najisto, že hostem hodů bude Tomio Okamura, který přijel po páté hodině na naši základnu. Jelikož jsem se s ním celou dobu pohyboval musím říct, že byl velice příjemný a vstřícný a zdržel se na zábavě do půl jedenácté. Dokonalým výslechem ovšem prošel od našich šatnářek. Ale i Pavel, jako konferenciér opět nezklamal. Tomio povyprávěl něco ze svého života a nakonec dostal překvapení od Pavla – klobáskové suši, které si odvezl Tomio domů.

Návštěva na zábavě, ze které jsme měli trochu strach znaje Bánovjany, byla docela slušná, hlavně diky přespolanům. Bánovská střední generace nechodí nikam. Vždycky konstatuju, že možná Karel Gott by dokázal bánovskou halu zaplnit, ale to nevím jistě. Možná kdyby to bylo zadarmo.

Prodávalo se kvalitní Svatomartinské a i jiná kvalitní vína. A nejvíc nakonec, kdy už sa vědělo, že se nic moc neprodá, chutnal čerstvý chleba se sádlem rozdaný po stolech. Všichni se dobře bavili, tančili a pořadatelé se snažili ze všech sil. Na zpívání před cimbálem nebylo prostoru, všichni měli nějaké povinnosti. Pak ještě dostat rozparáděou omladinu domů byl trochu problém. Oni se nejradši začínají bavit tak ve dvě v noci. No asi jsme nebývali jinačí.

V neděli odpoledne jsme se svolali na základnu, vyřešili ještě poslední organizační věci a vyhodnotili akci. V pondělí jsme měli hodky,na které jsem zaspal, ač byly v pět odpoledne.

Tož tolik Hody. Olin
FOTO Foto Okamura

Čaj o páté, kulturní dům v Uh. Brodě, 24.října 2011

V pondělí jsme navštívili na popud paní Vrankové „Čaj o páté“ v kulturním domě v Uh. Brodě. Je to akce pro seniory, pořádaná Sociální službou v Uh. Brodě.

Jak trefně podotkl Pavel, bylo potřeba takovou akci podpořit, protože je v našem souboru několik důchodců a několik čekatelů, takže podívat sa a případně si chytit fleky na takovém podujatí je dobrá věc.

Sešli jsme se málem v plném obsazení. Akorát Jarin sa omluvil, že mosí jít sledovat „pazůry“, jak jim to ide ve škole. Přezpívali jsme nacvičené pásmo ze Slavností vína.Až na malý nedostatek s vynecháním jedné sloky, který sa hned operativně napravil, úspěšně.

Malé pohoštění sa zvrtlo na větší. Původně slubované buchty s čajem byly doplněné aj vínem a celů dobu se o nás pořadatelky vzorně staraly, za což byly odměněny tancem s vybranýma Hútkama. Organizátorky akce sa začaly rozjíždět a přály si, abychom zpívali co všichni umí. Jurka s harmonikou vybíral ze svého nekonečného repertoáru a zpívalo sa v sedě aj ve stoje. S písní „V dobrém sme sa sešli“ jsme vyklízeli pozice až jako jedni z posledních. Zbytek večera už byl klasicky na základně. FOTO

Svatováclavské hody v Korytné 24.září 2011

V sobotu odpoledne jsme vystupovali v Korytné na hodovém programu. Bylo nádherné počasí a tak bylo i příjemné čekání na vystoupení. Byli jsme téměř kompletní (já s “hendikepem“, a proto né v kroji), a tak jsme si ještě na poslední chvíli změnili nástup s „hymnou“ za pochodu na jeviště. V čase nástupu najednou nebylo Jurky. Trochu nás to rozhodilo a poměrně chaoticky jsme nastoupili a i první písničku jsme trochu pokazili. Jura sa přišoulal až později na podium a potom už bylo všechno v pořádku.Na občerstvení ViP a prý výbornou slivovici a kdo měl chuť, byl i burčák.Já jsem se jenom díval ,maje antibiotika. Čekali jsme ještě na vystoupení místního sboru. Ti mají trochu jinou skladbu písniček a začínají zpívání tzv. „od ucha“ Mají nové kroje, ale jak je vidět na fotkách, neměli nohavice ani krojové boty. Oni ty haleny jsou až skoro po zem, tak to není moc vidět.

Protože jsme přijeli autama, tak bylo několik řidičů a tak jsme se nějak předčasně proti jiným akcím vytratili domů i když nás místní lákali ještě na zpívání a bylo aj co vypit a pojest.

Závěr na základně už jsem neabsolvoval, tak z vyprávění vím, že se u Lojzina zastavil mediálně známý polojaponec pan Okamura, kterému zbytek Hútku na známou melodii „vysoký jalovec“, zazpíval verzi „vysoký japonec“ a zmíněný pan Okamura jim daroval svoje dvě knížky a údajně slíbil účast na hodech. Tak doufejme že to nebude jak s hejtmanem. FOTO Foto Okamura

Slavnosti vína v UH 10.září 2011

Akce začínala už brzo ráno, kdy jsme vyjížděli od OU. Přes Suchou Loz (kde nenastupoval nikdo), jsme se přepravili do Hradišťa, které ještě bylo ráno vylidněné. Ale někdo musí být mezi prvními. Pomalu jsme se přesunovali na seřadiště v Mařaticích. První zastavení bylo u gulášů, ale tam se teprve zatápělo pod kotlem. Po cestě na seřadiště jsme byli vítáni – tu kolečkama klobásek, tu koštůvkou vína nebo slivovice a bylo jasné, že to bude veselé.

Klasické čekání na průvod jsme si zpestřovali zpěvem a okukováním krojů, hlavně na mladých děvčicách. A že jich bylo. Samotný pochod jsme absolvovali jako celek Bánov, vpředu se starostou a jeho svitou, pak Kohútek, Strúček a Hútek Po celé cestě jsme opakovaně společně zpívali známé bánovský hity a to až do ukončení průvodu před tribunou na hlavním náměstí. Všem se v nových botách pochodovalo pohodlně, nikdo si veřejně nestěžoval a i počasí nám přálo. Nesvítil Oskar, tak se to dalo. Protože jsme měli hlad, šli jsme okusit guláš. Byl sice uvařený, ale nesměl sa vydávat. Až po 12 hod. Tak jsem šel uprosit paní, která to vše řídila a postupně jsme pokoutně mohli porce zkonzumovat. Nechápu, proč nemohli organizátoři povolit účinkujícím přednostní výdej. Vždyť jsme tam fungovali od rána.

Pak čekání na vystoupení, kde po malých zmatcích jsme se prezentovali dvakrát a určitě úspěšně, protože nás Vlčnovjané chválili. Mysleli si, že se k nám přidají, ale neznali náš repertoár.

Pak jsme ještě zpívali venku před Justičním palácem, aby nám uběhl čas, než přijedou autobusy. Dokonce si s námi zazpíval i pan Bazala, starosta St. Města. Po příjezdu domů jsme se samozřejmě shromáždili na základně, kde jsme ještě pokračovali,už né všichni, až do setmění.

FOTO

Veřejná premiéra krojů 4.září 2011

Nápad uspořádat veřejnou přehlídku nových krojů se zrodil při debatě na zkoušce. Jelikož se chystáme na Slavnosti vína do Uherského Hradiště a v novém kroji jsme nikdo nechodil (jedině starosta), tak jsme chtěli vyzkoušet, jak se budeme v kroji cítit a také vyzkoušet takové podstatné drobnosti jako je třeba chození na malou, jak je to s řemenem a podobně. A když už, tak se v nich předvést před veřejností a přitom se všichni pobavit a zazpívat si.

V horkém odpoledni jsme se scházeli u Lojzina, kde jsme hodlali vystupovat. Dovezli jsme lavice a stoly a zařídili ozvučení. No a pak jsme sa rozjeli.Že jsme pořídili ozvučení byl výborný nápad, protože Pavel se opět osvědčil jako „spíkr“ a ohromným způsobem bavil přítomné. Poslední na vystoupení dorazil pan farář, který jako cyklista neodhadl kopec z Březové a trochu se opozdil. Došlo i na externistu Laďu školníka a dokonce jsme veřejně oslavili narozeniny Věrky Chovancové. Došlo se na nás podívat dost lidí a určitě jsme je nezklamali, což někteří ocenili i tekutým deputátem. Dodatečně děkujeme.

V začínajícím přítmí jsme se postupně začali rozcházet, ale i tak se zpívalo s harmonikou a houslemi ještě po zavíračce. Určitě byl spokojený i Hútek Lojzin, ale to sa dozvíme až na zkoušce.

Pro veliký, až nečekaný úspěch této spontánní akce se možná odhodláme ji zase za pěkného počasí zopakovat a budeme se opět těšit na výborné publikum.
FOTO

Hody v Bystřici 14.8.2011

Z fotografií je patrné, že jsme odpoledne vystupovali spolu s Plkotnicama na hodoch. Neúplný Hútek s ještě zajímavější, rychle složenou doprovodnou skupinou, ale obstál. Určitě jsme nezklamali a Bystřičany zaujali.

Narychlo jsme řešili dopravu na vystoupení, ale aj to jsme zvládli. Na hřišti bylo ale docela vedro, hlavně při vystoupení na plném slunci.

Muziku jsme skládali na poslední chvílu, protože náš kmenový Jurka si dovolenkoval nekde u moře. Tak jsme měli " učitelsko-farářsko-doktorskou" formaci, jak je pohotově pojmenoval Pavel. Hrálo sa bez jediné společné zkoušky a enom sme sa snažili, aby to bylo co najmeněj poznat. S Věrkou jsme si ještě u Lojzina upřesňovali tóniny a Verča prohlásila, že to „bude chytat od ní“. Jediný neinstruovaný byl pan farář, a tak se ujal se primášování.
Pavel jako rodák zabral post moderátora a už jsme se střídali s Plkotnicama. Protože Plkotnice majů lidové vypravěčky, tak jsme také my protlačili Bohúša „se šesti vajcama“ a uspěl. Pavel důsledně upozorňoval diváky na písničku „Svieti mesiac“ kde v poslední replice vyměníme slova. Za správné – radšej si dám kameň na srdénko“ vymyslel Zdeněk Vlk „úzené kolénko“ což je nám jaksi bližší. Bylo to aj nachystané pro něho, ale bohužel sa nemohl účastnit, což ho určitě mrzelo. Jak je vidět z fotek, snědlo sa stejně. Protože po vystoupení se na hřišti hrálo fotbalové utkání a v Bánově také, tak jsme ponáhlali domu. Pobral jsem ještě zbylou tlačenku a je v mražáku . Bude na zkoušku. Myslím, že aj půlčík ostal.
FOTO

Folklórní memoriál 29.7.2011

Nápad na uspořádání vzpomínkového memoriálu vznikl na našich zkouškách. Chtěli jsme jednou za rok uspořádat nějakou akci pro naše manželky a kamarády, a tak jsme dospěli až k memoriálu. A pokusit se ho zachovat a založit tradici.Našeho zpívání se bohužel nemohou účastnit kamarádi, kteří už asi zpívají v jiných sborech.Možná andělských nebo nějakých jiných. Takže si je připomeňme.

Franta Vystrčil Mikša, též Feroušek bývalý přední tanečník Olšavy. My starší ho jako tanečníka pamatujeme. Veřejně jsme ho mohli v Bánově poprvé vidět na oslavě 880 let , kdy vystoupil se souborem Olšava. Byl mladý, urostený, prostě tanečník.. Později přišly nemoci a už si ho pamatujeme také jak lelkoval s károu a stěžoval si, jak ho bolí běhy. Ale optimismus ho neopustil do posledních chvil.

Franta Tvrdoň, také přední tanečník Brozanů, se do Bánova přiženil a v našich pokusech o folklorní vystoupení nás učil verbovat. Taky s náma vystupoval na MDŽ a podobných akcích. Byl rodák z Míkovic, ale v Bánově sa rychle zabydlel a byl také veliký „psíčkař“ Jeho odchod byl tak rychlý, že jsme tomu zpočátku nemohli uvěřit.

Petr Švehlík jeden z od-Chovanců, houslista Šabličky, Šable a Burčáků. Značně se snažil o probuzení folklóru V Bánově. Byl sice od nás mladší, ale vždy sa k nám hlásil i když v Bánově trvale nebydlel. Tomu osud nachystal velmi krátkou svíčku a umřel velmi mladý .

A ještě si připomeneme Voďu –Jožku Kočicu , Bánovjana , člena opavského Výhonku.Chodíval s za náma do hospody pozpívat, když přijel navštívit rodiče, což bylo často.

Tak na tyto kamarády vzpomínáme a proto ten memoriál.

Bánovský folklor nemá zas až tak dlouhou tradici. Z vyprávění víme, že dříve tu hrával tzv. štrajch a potom i dvě dechovky Orelská a Sokolská ale naše generace pamatuje už jenom jednu a její sláva upadala až málem zanikla.Oživení folkloru nastalo příchodem Jurky a Věry Chovancových a taky paní učitelky Heleny Vystrčilové. Oni a ještě pan učitel Onra mají největší zásluhy na tom, že my se tady takto setkáváme a funguje soubor Kohútek a cimbálka Strúček. Ale jmenovaní si na zařazení do Folklorního memoriálu doufám ještě mnoho let počkají.

Starší část Hútku fungovala příležitostně jako Bánovští Kohúté a známí jsme byli hlavně v Míkovicích. S kamarádama Burčákama jsme pořádali několik roků nezapomenutelné Martinské zábavy na hody, vystoupení na MDŽ a příležitostně i v Míkovicích. Bylo toho víc, co jsme prožili. Ale jedno rád připomenu: abychom mohli hodové zábavy pořádat, museli jsme za minulého režimu založit volejbalový oddíl a museli jsme hrát i soutěž. Ale závist v obci pracovala a my jsme byli nucení skončit s hodovýma zábavama i s volejbalem. Potom jsme už zpívali jenom příležitostně, většinou v hospodě nebo soukromě na oslavách. Také hlavně hore uličků, protože většina měla stejný směr k domovu a Jurka sa rád před spaním prošel.

A tak to bylo až do doby, kdy sa našel jeden takový odvážlivec a všechny nás obešel a dal nás dohromady. Ale to už je všechno na našich stránkách www.hutek.banov.cz .FOTO

Bánovské leto - zpívání ve „farské zahradě“ 24.7.2011

O víkendu probíhala akce Bánovské leto a součástí mělo být zpívání ve farské zahradě.Spásný nápad přesunout akci k pálenici určitě pomohl samotnému průběhu i návštěvnosti. Dva velké stany zajišťovaly úkryt před nepřízní počasí. Na akci vystupovaly mimo nás Plkotnice a také Ogaři z Rožnova, které na tuto sešlost připravil otec pana faráře Jan. Celé provedení režírovál sám pan farář a my jsme zazpívali dvě vydařené pásma a z povzdálí pomáhali se zpěvem Plkotnicím. Součástí odpoledne byl i výstava rožnovského malíře, různé povídání o tzv. keťasení v Bánově a okolí a překvapení – tetička kořenářka - jinak Fana Jurových.Vystoupení se nám i všem ostatním vydařilo a i počasí pan otec vymodlil. Až na úplný závěr, kdy začalo poprchávat a někdo prohodil, že chyběl jeden otčenáš a nechalo by nás to areál uklidit, protože ho potřebujeme na pátek.Při vystoupení jsme předali otci pana faráře Hútkovskú košulu a také jsme ho tímto přijeli do Hútku jako externistu.Vystoupení Ogarů, kteří si přivezli i tři malé cimbálky a taky na ně společně zahráli, bylo překvapením, a společně zazpívaná hymna (Pil sem včera) zakončila program.Po oficiálním ukončení ještě zpívaly Plkotnice a také my a Rožnovští ogaři a samozřejmě si slíbili, že to není naposledy, co jsme sa potkali.Úplný konec byl klasicky na základně u Lojzina, kde jsme někteří už ale řešili Folklorní memoriál v pátek 29.7.2011.
FOTO VIDEO

Kopaničiarsko-slovácké hody Jablonka 11.června 2011

V sobotu před polednem jsme vyráželi spolu s Kohútkem, Strúčkem a Plkotnicama na obdobnou akci jako v Nivnici - tentokrát na Slovensku v Jablonce nedaleko Myjavy. Počasí bylo příjemné a cesta autobusem přes kopcovitou bývalou hranici docela uběhla. Podle fotek je vidět prostředí ve kterém akce probíhala. Na hřišti všechno perfektně připravené, velký stan a vedle budovy pod lesem souprava kotlů na guláše, které sa tam vařily a pecny domácího chleba.Jelikož jsme měli podle plánu vystupovat až v 16 hodin, tak jsme sa rozeběhli ochutnávat výrobky, který tam byly jednotlivými obcemi nachystané. A že jich bylo. Já jsem se nejvíc těšil na vynikajíci kozí sýr a neprozřetelně jsem naň lákal koho jsem potkal. Potom mňa to aj mrzelo protože sa rychlo aj minul.Vlastně ono sa minulo všecko. A výborné slivovice a režné tam byly také. Ale za odměnu jsme výrobcom sýru z Priepasného dali hlasy a v soutěži o nejlepší výrobek vyhráli. Již tradičně s gulášem uspěla Maňa Škarpíšková a starosta Korytné prozradil, že v Hradišti kvůli tomu hodnocení zrušili, protože by stejně zas vyhrála. Také sa tam soutěžilo v krájaní slížů, což jsou naše lokše – čili nudle. Tam byl veliký boj, ale jak to dopadlo nevím, nějak jsem to přeslechl. Podstatné to nebylo, hlavně byla zábava. Ještě chcu upozornit, že na určitých fotkách vypadáme, jako kdyby nám bylo špatně, ale to je focené při konzumaci guláše a strach, aby neutrpěla košula sa postaral o to, že to tak vypadá. Před vystoupením jsme několirát zazpívali nanečisto. Venku při příjezdu ,ve stanu i v budově při poslední zkoušce. Vystoupení se nám povedlo a myslím si, že jsme měli u diváků úspěch, stejně jako ostatní účinkující. Abychom to nějak oživili, tak Pavel předvedl svoje recitační umění a několi vtipů . Já jsem se snažil odjet nějakým způsobem zpátky domů – měli jsme sraz ročníku, což se mně podařilo, takže závěr už jsem nezastihl, ale byl klasický- prý dobrý. Ještě za světla stejně přišla část souboru k Lojzinovi a ještě jsme zazpívali aj našemu srazu. A už potmě jsme sa rozešli. O.
FOTO

Setkání souborů na Strání 6.května 2011

V pátek 6.5. jsme se v půl osmé sešli před farou před domluvenou návštěvou Strání, kde jsme se měli setkat s podobným sborem jako je náš Hútek. Předem daný termín bohužel kolidoval s vysíláním hokejového zápasu se Slovenskem. Nakonec se nás sešlo jedenáct a zmíněný zápas jsme oželeli a myslím si, že to nikoho nemrzelo. Akci domluvil otec Jan. Po příjezdu do Strání sme sa vyfotili s “drevěným fašančárom“ a potom nás přivítal duchovní správce obce a také starosta a další představitelé. Určitě jsme byli překvapeni, jaké pohoštění pro nás bylo připravené. Po oficiálním přijetí jsme se přesunuli do společenské místnosti. Soubor se schází ve dvou starých domkoch, které se podařilo zachránit a upravit částečně jako ukázku starodávného bydlení a taky pro společenské akce menšího rozsahu.

Musím ještě připomnět, že Jurka s nama nebyl, takže nám udával tóniny cimbálek otca Jana. Celý večer nás provázel slovem „spíkr“ Pavel a z domácích pan Houšť nám povyprávěl o jejich akcích a potom sa už zpívalo a jedlo a zasej zpívalo a historky a vtipy sa také uplatnily. Straňanští chlapi sů také dobří tahúni. Také sa stalo, že sa nám začal jeden člen Hútku „ zavzdušňovat„ a nemohl větší chvílu zpívat. Rozjeli sme sa velice a ani sa nikomu nechtělo jet domu, vlastně ať mluvím za sebe, hlavně mně. Až mosel po vojansky zavelit otec Jan, že odjíždí, tak byl konec a jelo sa domu. Vystoupil jsem u naší uličky, takže jestli ještě zbytek pokračoval nevím.

Další pěkná akce skončila a fčíl máme Straňanom co vracat. FOTO

Několik ukázek společného zpěvu:
Víno, víno
V straňanskem hájku
Ej vy páni, vy
Pijme vínečko

Vzpomínka osvobození Bánova 27.4.2011

Na tuto společenskou událost byl sraz v košulách v 17 hodin na hřbitově, kde vzpomínka začínala u pomníku padlých rumunských vojáků . Sešli jsme se všichni. Překvapila velká účast občanů (s nadsázkou se ve čtvrtek na zkoušce proneslo, že protože jsme měli také zazpívat)
Největší zájem však byl o pana Píšku , který na tuto událost přijel z Anglie v jednadevadesáti letech jako přímý účastník bojů o osvobození.
Proběhly projevy, přítomní duchovní se pomodlili a pak jsme se přesunuli k pomníku padlých, kde se v podobném duchu situace opakovala. Tam se pan Píška rozpovídal o své anabázi a jeho povídání přerušoval přelet bojového vrtulníku nízko nad zemí, což byl pozdrav české armády našemu shromáždění. Proběhly další oficiality a všechno se přesunovalo ke škole, kde bylo na pořadu odhalení pamětní desku Josefu Bublíkovi, jehož jméno škola nese. My už jsme byli na místě dříve, abychom si našli prostor, kde budeme stát. Bylo těžké vybrat pro takovou příležitost písně, ale nakonec jsme se shodli na tom, že budeme zpívat podobně laděné písničky, jaké by si asi zpívali mladí muži odcházející do vojny. Pamětní desku odhalila po pěkném projevu hejtmana pana Mišáka, paní Baránková , sestra Josefa Bublíka.
Pak jsme byli pozváni na malé pohoštění. Část chystal (bohužel jenom jídlo) náš Hútek Lojzin. Všichni si to pochvalovali aj Mánin guláš a cizí hosté aj Bánovský chleba.
S Jožů Fanynem jsme pak zpívali písničky pro Hútek nové a dokonce se jako trumpetista přidal aj Džama. Sice enom na „hubu“, ale perfektně. A tím jsme také zakončili akci.
Ještě bych připomněl Hútka pana faráře jako mistra převleků: na hřbitově v kněžském, u pomníku ve vojenském, potom odjel sloužit mši a na trachtě zasej ve vojenském. Ale pasovalo mu obojí.

Článek a video na Slovacko Dnes , YOUTUBE
FOTO

Velikonoční mrskačka 25.dubna 2011
Na zkoušce jsme se rozhodli pro tuto akci, i když se někteří předem omluvili, jiní na poslední chvíli „onemocněli“ anebo nepřišli.
Začínalo nás pět statečných a vyrazili jsme na plánovanou obchůzku. Podle fotek určitě poznáte, ke komu jsme zavítali. Už na druhé štaci sa Jurkovi zdálo, že moc „ženeme", ale bylo toho před nama eště moc.
Nejprve jsme vyrazili se sloganem "Štamprličku v každém pátém". Potom jsme sice polevili, ale zasej sme si nechali nalévat jenom po půlkách. Zpěv nám šel dobře, hlavně kvůli tomu že sme opakovali „Před ………… je mostek (za tečky dosadit konkrétní barák). Ale aj pěsničky k tanci , do kterého nás vtahoval Jurka. U Lukášů a sa k nám přidal aj civilista Bohuš, náš kamarád (ostatně na fotkách je vidět). U Vaculů sa přidal Zdenek a brali sme to přes Jarmek - Uličků. Hútek Bohuš Hulda zvolil individální postup, ale s tím jsme trochu počítali. U Fanynky mně dozdoboli klobůk, na který jsem si vzpoměl, že mám doma a pokračovali jsme do Hoštáků. Tam byl jeden důležitý barák Liborův. U Lojzka nebylo sice koho mrskat, přesto jsme sa stavili. Na hradě u Šaluška zas bylo co mrskat, protože sů tam samé baby. Petr sa k nám potom také přidal. Neplánované zastavení u hajného, který před nama zbaběle prchl do humna, bylo také velice milé a veselé. Navíc sa na chvílu přidal aj Hútek pan farář,ale bohužel u Bochinů nás mosel opět opustit. Pavel s nama nechodil, ale kdyby mohl jak né, tak by byl veliká posila.
S nastávajícím časem sa naše zastávky natahovaly, přesto sa pořád Jurkovi zdálo, že je málo hodin a my toho už máme tolik za sebů. U Jarina už jsme byli aj s malů kapelů. Jeho synci sa přidali a tak sme sa pustili aj trochu do horňáckých. Sice o pár tónin nižéj, jak zpívajů orgináli, ale s nasazením.
Na přechodu jsme si nafotili fotku - kopii fotky z obalu LP Beatles a možná,že ju aj nekdy použijeme. Maruna sice na dotaz, co jí ta fotka připomíná, odvětila, že sedm trpaslíků.
U starostů před barákem bylo obzvlášť veselo, také tam bylo co mrskat. Když sme sa vracali hradem zastihla nás aj přeháňka, tak hlavně sa mosela chránit harmoška „Jásalka“, aby neutrpěla újmu. A potom směr místostarostka, kde to bylo aj s výukou tance, i když ho sami moc neumíme. U Marušky Kummerové jsme byli jenom někteří a sešli jsme sa u Pavlíčků a tam po nějaké době naše společné mrskání ukončili.

Ostatně, jak dnes čtu na internetu, tak poslední – EU sa chystá od příštího roku zákázat korbáče a mrskat sa bude smět jenom hlasem. Napřed jsem myslel, že je prvního apríla,ale jak znám EU tak je všeho schopna.

Jak pokračoval Jurka, který nás lákal na Trestňák nemám zatím zpráv. O.

FOTO

Chutě našeho přátelství, 16.4.2011, Nivnice

V sobotu 16.4. jsme v měli sraz 10:00 na základně, jak už se dá nazvat restaurace našeho Hútka Lojzina a odsud jsme odjížděli postupně na očekávanou akci do Nivnice. Trochu jsme byli informováni o tom jak bude akce vypadat a že máme vystoupit v 13:30. V Besedě, kde všechno probíhalo, už bylo všechno připravené a byli jsme překvapeni, jak prostředím opravené Besedy, tak i samotným programem. Všude bylo plno specialit z regionu Východní Slovácko, ale i ze Slovenska, z obcí z druhé strany Javoriny. Takže po absolvování koštovacího kolečka, mosela byt vyhlášena v Hútku „ prohibice“, abychom se ve zdraví dožili našeho vystoupení. Bratia Slováci boli velmi príjemní a dokonce jsem při jejich produkci vypomohl s kysňů. Speciality z Čachtic u nás vyhrály a na pálenku z "žltých sliviek" i na paštiku budem dlouho vzpomínat.

Naše vystoupení bylo opět hektické, díky Jurkovi chaotické, ale nakonec úspěšné a po tom našem vystoupení už nastala volná zábava a tam jsme opět dominovali . V jedné chvíli se podařilo Pavlovi obsadit post moderátora pořadu a když vtáhl do zábavy i vypravěčky z Plkotnic, tak začala zábava nabírat na obrátkách. A i když Plkotnice prohlašovaly: " Šak co, šak tady nejsů děcka", tak starostové decentně vzniklou volnou zábavu utlumili.

Pak jsme se družili a na závěr spolu zazpívali „ Keď sme precházali“, a potom ještě ve vestibulu několik hitů a vyprovodili bratry Slováky aj Slovenky.

Ještě jsme chtěli zazpívat u Juhása, což je kamarád několika Hútkú, ale bohužel byl mimo a tak jsme se přepravili opět na základnu, kde jsme vzrušenou debatou hodnotili proběhlou akci. Nevím, jak to zhodnotit, ale po vyspání jsem došel k názoru, že je všechno v normálu, že do Hútku chodí všichni rádi a že trochu domluvíme harmonikářovi, bude-li to co platno.

Velmi podařená akce, myslím,že jsme se opět velice zviditelnili a i na Slovensku už sa o nás ví. Tak vzhůru na další akce! O.
FOTO
VIDEO Slováckého deníku
VIDEO TV Slovácko (Youtube)

Brigáda 2.4.2011

Při návštěvě Slováckého muzea v Uherském Hradišti vznikl při debatě nápad udělat brigádu na úklid v okolí obce. Na zkoušce se dohodlo, že brigáda bude v sobotu. 2.4.2011 v 8:00.Sraz byl pod kaštanem před Dudků. Sešlo se nás deset. Někteří se omluvili, že mají jiné povinnosti. Nastalo bojové rozdílení a to tak: jedna část půjde uklidit příkopu od „Izidora po obchvat, zbytek okolo staré cesty na Skaličky.Až když jsme začali s úklidem, jsme zjistili, co jsou lidé schopni do přírody vyhodit. Hlavně, že je doma pořádek. Sbírali jsme do plastových pytlů. Pneumatiky a větší věci na vlečku Pavlova traktorku. Sbírání bylo značně náročné co se týká přístupu, protože většina odpadků byla uprostřed křoví. Nejvíc bylo plastů -lahve, pytle a podobné věci. Kostky z kompotů jsme neřešili, to je ekologický odpad.Nakonec na fotografiích je vidět, kolik věcí jsme sesbírali. Zjistili jsme, že takových sobot by bylo potřeba uskutečnit několik, aby se nepořádek uklidil.Jurka dělal i investigativního novináře, tak snad se nějaká reportáž na stránkách objeví. Skončili jsme na základně u Lojzina. Byly klobásky, pivo, a aj nejaká slivovica , jako desinfekce. Ale klobásky byly popraskané, jak to Lojzin nestačil sledovat. Tak že mosí být sleva. Trošku jsme pozpívali a odešli domů odpočívat.
FOTO

Fašank 5.3.2011

V sobotu ráno jsme si dali sraz v osm hodin pod kaštanem před Dudků. Tam jsme podle plánu chtěli zazpívat pásmo „fašančárských pěsniček“. Povinností byla „ploskačka“ a papírek se slokama, protože jich bylo moc. Sešli jsme sa skoro všeci. Pavel přijel na traktoru vlastní výroby nazvaný Hútek, tak jsme ho využili po zpívání jako kulisu k  focení. Přinesené „ploskačky“ jsme samozřejmě při zpěvu vyprázdnili. Důležitým okamžikem byl příjezd kolaře Jurky, který na zpívání chyběl a byla mu udělena důtka s výstrahou a pokuta byla: odchod k nim na dvůr. No a stálo ho to litr slivovice, protože sa u nich objevili zástupci regionálního tisku a ti nám pomohli. Pavel ještě naučil jednu paní učitelku tanec Bystrických bobkovníků a prohlásil, že je to divné, že je učitelka, když je tak talentovaná. Bavili jsme se i o tom, že nově nabyté známosti musíme využít k naší propagaci. U Lojzina jsme si na rozchod dali ještě jedno orosené a po cestě hore uličkú nas došla děvčica ze Slováckého muzea a hledala fašančáry. Přišla řeč i na „ Juru s cepem“ a řekla, že je to ojedinilý projev fašanku v celém regionu a že by velice uvítali obnovení této tradice a přislíbila eventuálně i pomoc muzea, kdyby se o nějaké obnovení uvažovalo. Tož tak. Olin
FOTO

Zabijačka číslo 2 , 12.2.2011

Dobrovolně jsem sa nabídl uvařit kyselů polévku už v pátek doma. V sobotu jsem ju se strachem, jak bude hodnocená, přivézl na pálenicu. Jak sem ju doma pořád dochucoval, tak sem už načisto zblbnul z chutí. Ale prý byla výborná.

No ale k sobotě: veliký kotel sa sehnal, dřevo bylo také. Začalo sa hned vařit a hlavní osvědčený zabijačkový šéf Pavel začal chystat mozeček jako snídaní a my ostatní jsme čistili suroviny a pozpěvovali.

Tak to pomalučky ubíhalo, zpívalo sa, popíjala sa přinesená slivovica a kúpené pivo a tak jsme dospěli až k hlavnímu t.j. vytahování z kotle. Všichni si s  chutí pojedli a jelikož už sa dostavily aj naše lepší polovičky, zábava jela na plné pecky. Přišli aj Strúčci, ale bohužel slíbili hrát na koštu slivovice a před třetí odešli. Ale prý jich to potom mrzelo, že to tak dopadlo. Jan Mach starší nám všem popsal jak mu staříček vyrobil cimbálek břucháč a také Verča si na něm zahrála. Potom jsem měl také menší krizi, ale nakonec jsem sa z ní vybubnoval. Výrobu tlačenek jsem moc nesledoval, ale z fotek vím, že sem tam byl. Poznali jsme i maminku našeho pana farářa, tak doufám, že jsme ju jako společníci nezklamali. Pozděj sa dostavily další posily. Tajemníci, Helena a Maja , Fanynky ... Jestli jsem někoho zapoměl tak sorry. Pak přinesl Lojzin ještě brutvan pečeného masa. Navečer ještě zazpívali pohraničníci v záloze s takovým zapálením, že každému bylo jasné, že o statní hranici se v případě nouze zajisté dobře postarají. V závěru ještě vypomohl Pavel na kytaru a pak už jsme měli všeckého dost, a tak jsme sa k velikému zklamání Fery Krsičky, který přijel později a měl ještě rezervy, brali domů. Ale přeca sa eště našel jeden nedotancovaný a zval „mladé maso“ na ploužáky . Ale to už vím jenom z vyprávění...
FOTO

Neděle s "vytíráním":

Závěr zabijačky probíhal od 10 hodin, ale část přišla až před obědem . Pojedlo sa ze sobotních  výrobků - tlačénka a prejt. O prejtu byly obavy, že je přesolený, ale nebyla to tak úplně pravda. Pro mňa byl najlepší zoft z pečeného masa. Dopíjala sa bečka piva a přesto sa tam objevila aj jakási slivovica , napřed z hořcem, potom aj bez.

O závěru už píšu nerád, asi sem mosel mojí něco vyvést, tak jsem dostal kázání, že bych si ho za klobůk nedal.

Ještě než dopíšu : Veliká pochvala Pavlovi Bochinovi !!!! Bez něho by to určitě nebylo ono. Jako organizátor, recitátor a hlavně kuchař byl nepřekonatelný . Díky Pavle.

Olin

Ples Charity 11.2.2011

Ve čtvrtek na zkoušce jsme stanovili strategii na páteční a sobotní program. V pátek po vystoupení na plese se co nejdříve dostat do postele a v sobotu čerství na osm hodin nástup na pálenici.

V pátek jsme ještě na poslední chvíli udělali zkoušku se Strúčkem a po malých zmatkoch jsme rozhodli, že budeme zpívat bez mikrofonů, které jsme po zkušenostech s vystoupením na plese myslivců v loňském roce, požadovali. Nakonec jsme odzpívali v pohodě. Návštěvníci plesu, kterých bylo překvapivě hodně, byli málo hluční a sledovali pozorně vystoupení Kohútku a také naše. Pak jsme se přesunovali do sálu školy anebo i do haly - podle potřeby a nálady. Já jsem dodržel dohodu a o půlnoci jsem se odebral k domovu, ale určití jedinci vydrželi déle. Přeca sú mladší. Ještě připomenu posilu Jana, otca pana farářa, který nás posílil ve zpěvu. A nakonec nejenom v pátek. O.

První vystoupení v roce 2011

Naše první vystoupení v roce 2011 sa uskutečnilo v kostele v Suché Lozi 2.1. v 15:00. Sraz jsme měli o hodinu dřív a do Loze jsme se vypravili pěšky . Počasí skoro ideální. Někteří se omluvili a pěší tůru nešli. Příprava na vystoupení byla poklidná. Nahlásili jsme o jednu koledu navíc, jelikož trumpetista Karel přislíbil účast. Nakonec dorazil a svým sólem vyšperkoval naši koledu. Můj dojem je, že to bylo odlehčené vystoupení oprostěné od nervozity, která u zpívání doma byla trochu na každém znát. Prostě nám to vyšlo. Obdrželi jsme aj čestné uznání od otca Jana. Při předávání ocenění pomáhal Jurka a vypadal jak kostelník a hned sa špicovalo, že by byl dobrý kostelník. Ale upozorňovali jsme otca Jana ,že by asi byl pořád bez vína. Zpátky domů jsme šli skoro všeci zase pěšky. Po cestě sa jak je zvykem šprýmovalo a tak z ničeho nic jsme sa octli u Lojzina. Správný Hútek Lojzin, nám nabídl občerstvení a debata se začala točit, co všecko sa uděje teoreticky v tomto roce. Potom jsme přešli na “Slovácký trojboj“ a na závěr jsme zazpívali „brezovským Angličanom“. O.
FOTO

Zabijačka v Bystřici 28.12.2010

Přijali jsme pozvání na zabijačku do Bystřice pod podmínkou slušného počasí, protože se mělo jednat o zpívání venku. Sraz jsme měli na třináct hodin u Lojzina a odvoz nadvakrát.Ale ukázaly sa problémy a Jurka málem nemohl odjet. Nakonec jsme dorazili do bývalé bystřické hospody, kde se akce konala za dvě minuty dvě. Dostali jsme slíbené pohoštění a v té „morně“ jsme zazpívali. Pak jsme šli ven a tam po vystoupení šermířů jsme pokračovali. Zjistili jsme, že venku je o trochu tepleji, než uvnitř. Aj na koledy došlo. Ale nejvíc času nám zabralo zpívání u Ladě Mauých před barákem, kde jsme sa nemohli dočkat aldamášu a někteří už odešli na návštěvu za Džonym Bochinem, jak jsme ho nazývali, když působil v bánovskéj hospodě a samozřejmě též za jeho paní, které také u nás šenkovala. Byli jsme náležitě pohoštěni a také jsme jim zazpívali. A nadvakrát jsme sa odvozili k domovu. Původně chtěli někteří jít zpátky pěšky. Jelikož jsme jak sa říká „zatměli“, tak se od pěší cesty upustilo.
Při příchodu domů jsem sa mosel hned nasvačit a Maruna se divila, že iďa ze zabijačky eště jím. Večer po koncertě jsem u piva u Koníka zjistil, že podobně na tom byli i další dvá Hútci a že jsme tím, jak jsme vymýšlali zpívání před barákem zapoměli, že sa máme vrátit najest. Tak nevím jestli jsme na tom byli všeci stejně. To se probere až ve čtvrtek na zkůšce. O.
FOTO

Vánoční zpívání 25.12.2010

23. 12. v podvečer mělo proběhnout zpívání u ozdobeného vánočního stromu na náměstí.Na tuto akci jsme nic netrénovali. Chtěli jsme zpívat spolu se všemi bánovjany koledy.Počasí ovšem bylo proti a OÚ rozhodl akci zrušit. Mnoho lidí to ovšem nevědělo a přišlo. Rovněž dechovka normálně vystoupila. Nás se sešlo asi pět a rozhodli jsme se svolat soubor na mimořádnou poslední zkoušku. Ještě, že existuje moderní technika a Libor. Ten všechny dostupné posvážel do šuplíku a ještě jsme si zakoledovali tam. Dokonce i víno se sehnalo a někteří byli i zpívat „sponzorovi“ - No prostě opět akce!

25.12. byl sraz na koncert v 15:00 v kostele (vlastně u Šaluška pod návratím). Ale ještě bylo potřeba přivést cimbál. Všechno se zvládalo. Na zpívání u stromu jsme oslovili trumpetistu Karla Zálešáka z dechovky, jestli by nám jednu koledu nezahrál podle originálu. Říkal, že to zkusí a dá vědět.V 15 hodin už v kostele čekal a na poslední chvíli jsme to stihli společně zkusit.Koncert začal v 16 hod a trval hodinu a půl. Všichni účinkující se snažili o co nejlepší provedení. Pořadem provázela Markéta Ševčíková, jejíž profesionalita se projevila při situaci, kdy se některé koledy opakovaly v provedení různých souborů. Mně osobně překvapily Plkotnice dvěma krásnýma koledama. Při našem vystoupení jsem sice moc jistý nebyl a moc jsem asi k jistotě souboru nepřispěl. Nakonec jsme to zvládli i s trubkou a Kohútkem při obávané koledě Bim bam. Nakonec všichni zakoledovali Narodil se Kristus pán a pan farář všechny účinkující pozval na faru, kde jsme dostali i slivovicu protože o ni v koledě žádáme. Také se zazpívalo několik koled a písní. “V dobrém sme sa zešli“ a aj rozešli k domovům.
O.
Foto, Video

Odpolední zpívání seniorům 11.12.2010

Tentokrát jsme byli “draftovaní“ na sobotní odpoledne do obřadní síně, zazpívat opět seniorům na tradiční akci Obecního úřadu a Sboru pro občanské záležitosti. Jelikož jsme v plné přípravě na vánoční koncert, připravili jsme rychle pásmo z písniček, které rádi zpíváme a které jsou pro prostředí Obřadní síně vhodné.

Krátce po 15-té hodině jsme už byli připraveni a vyčkávali v „šatně“. Po krátkém úvodu starosty jsme nastoupili a zazpívali nacvičené pásmo. Krátké zdržení bylo jenom proto, že pan farář se trochu kvůli svým povinnostem opozdil, ale to vůbec nevadilo.

Podle mého názoru to bylo jedno z nejvydařenějších vystoupení . Prostředí k tomu přímo vybízelo. V „ obřadce“ se zpívá výborně a nakonec jsme dali ještě neplánovaný přídavek. Za výkon bylo pro nás připraveno malé pohoštění a po jejím zkonzumování jsme se ještě vrátili mezi seniory do „šuplíku“ a zazpívali lidovky pro všechny a aby si také zazpívali s náma.

Myslím ,že jsme opět nezklamali a pobavili jsme se jak my tak i senioři. O.
Foto

Obecní zabijačka 4.12.2010

Na obecní zabijačku, na kterou jsme dostali pozvání, jsme se určitě těšili. Naším úkolem bylo zpěvem zajistit dobrou náladu na akci.
Scházeli jsme se opět jak „švábi na pivo". Počasí bylo správně zabijačkové a tak jsme chvíli zpívali venku. No ale pak se ochladilo a tak jsme šli zpívat dovnitř. Nově upravený, rozšířený prostor pálenice jsme zaplnili zpěvem, hlavně různých lidovek, k tanci i poslechu.
Můj názor je, že tentokrát příprava a provedení celé akce bylo perfektní. Celý zabijačkový štáb byl prostě vynikající. Měli jsme zajištěné jídlo a pití a bylo ho dost a výborné kvality.
Lidé se bavili, tancovali a já jsem nejvíc času strávil v sedě na kysni, ale to už asi bude napořád na takových akcích. Jestli bude někdo z lidí z OU číst naše stránky, tak, veliký dík a pochvalu organizátorům a všem co se akci svou prací podíleli.A my Hútci už budeme připravovat další akce. Olin
FOTO

Zpívání seniorom 26.11.2010

Jak se říká, ne každý den je posvícení. Plánovanou akci pro seniory jsme pojali jako neformální a podle toho to tak vypadalo. Nic se nám nedařilo, včetně účasti a repertoáru.

Nasazení souboru bylo za začátku rozpačité a posléze až příliš spontánní. Asi co se týká lidovosti, tak to bylo v pořádku. Zpívalo sa o dušu, kočírovat to vůbec nešlo, ale tak jsme to trochu plánovali. Jedinou událostí, o které je dobré napsat, bylo, že Lojzin přišel v košuli a my jsme tvrdili, že je v ní už od včérajška. Bohužel jsem odešel před desátou, tak konec už si budu moset nechat dovyprávět. Jestli už nejsme přetažení. Ono ze dňa na deň nehrajů ani fotbalisti.
Foto , video

Slavnostní otevření obchvatu 25.11.2010

Jak by napsal klasik, dlouho toužebně očekávaná událost proběhla i za naší účasti. Jednalo se o vystoupení na slavnostním rautu u příležitosti otevření provozu obchvatu Bánova.

O svolání mimořádné zkoušky požádal starosta. My jsme původně se zpíváním nepočítali a tak jsme se sešli narychlo dva dni před akcí. Protože se mělo zpívat v pracovní den dopoledne, bylo potřeba zjistit, kolik členů je schopno sa uvolnit. Z celého Hútku nemohli původně tři, ale nakonec chyběli jenom dva. Narychlo jsme připravili pásmo, ale nakonec ,jak už je našim nepsaným pravidlem, bylo všechno jinak.

Popis akce :

V 11. 00 sraz. Všichni načas. Jurka na kole. Jízda na obchvat. Hútci nervozní . Dorazí včas? Nezbývalo nic jiného, než si zocelit nervy připravenú slivoviců. Ale všecko sa stihlo. Při příchodu pozvaných hostů už jsme byli správně naladění a kompletní.

K našemu překvapení se okamžitě k našemu zpěvu připojil hejtman Mišák a svou postavou zastínil i Kajzra.Po nás přišly Plkotnice a protože po jejich produkci už byl dost veliký provoz , operativně jsme přešli na variantu „K“ t.j. Kysňa a ono to zabralo. Pak už to šlo samo, plán neplán. Bohužel jen jaksi pochybělo slivovice. Dokonce tak hluboce nekeří klesli, že sa pustili aj do medoviny, i když předtím ohrnovali nos. Při neformální debatě jsme získali několik potenciálních sponzorů, největší byl slib od hejtmana Mišáka. A asi jsme měli na veliké osobnosti štěstí, myslím opravdu veliké do výšky, protože senátorka Juřenčáková , která si s námi ve vestibulu zazpívala je ještě větší jak náš nejvyšší člen a údajně Hútek pozvala do senátu na prohlídku, ale to se teprve uvidí. Teď je potřeba sa připomínat, aby jsme jim nesešli z mysli. Raut byl připravený profesionálně, jídla bylo dost a bylo výborné. Hodnocení proběhlo u Lojzina v přátelském duchu a při občasném zpěvu. Pak jsme odešli načerpat sil, abysme sa mohli podívat na ohňostroj a tam si eště zazpívat s Vlastíkem Pumpú Novákem, což sa také stalo. Osobně jsem sa konce akce nedočkal. Odešel jsem dobrovolně dřív. Zítra sa dozvím jak a kdy skončila.

Otevření obchvatu si zasloužilo takovou slávu, je to dějinná událost na kterou se čekalo nejméně čtyřicet roků a mnozí z nás určitě nevěřili,že sa toho dožijů.
No u zítra večer zasej na akci ( důchodcom ,vlastně seniorom).
Foto, video

Olin

Bánov-Bánov 17.11.2010

Na státní svátek jsme měli vystoupit na setkání dvou Bánovů a přispět svým zpěvem k dobré náladě. Ještě připomenu odpolední prohlídku nového obchvatu, které se někteří Hútci také zúčastnili a načerpali na čerstvém vzduchu sil.

Sraz byl na hale a po příchodu již rozjařené společnosti do sálu školy jsme zazpívali dvě připravené pásma a dále následovalo spontánní zpívání s duem Kysňa, opět posílené tentokrát o pana faráře s houslema a Věrku Chovancovou, takže duo Kysňa sa bude moset asi přemenovat. No veselo bylo, pit a jest bylo také co. Celý sál zpíval s nama. A tak by to mělo fungovat vždy! Místní pan farář sa ukazuje jako posila pro naše vystoupení a zjišťujeme, že ovládá i hru na kytaru a jiné nástroje. Slovenským Bánovjanom se doufám vystoupení líbilo a celá akce byla dobře připravená, vydařená. Dokonce chtějí nacvičit „Slavíček je malý ptáček“ se svým sborem. Jenom požadují notový zápis a slova.To už jim mosí dodat asi Věrka.

Nás v listopadu čeká, minimálně, ještě jedno zpívání, ale hlavně příprava pásma koled.

A ten čas strašně letí.
Foto

Hody 6.11.2010

Svatomartinské hody, dlouho očekávané a o týden předsunuté. začaly průvodem jako v minulém roce. Narozdíl od minulého roku bylo nebývale teplo, trochu vadil jen vítr.Dopoledne byla u Koníka zabíjačka, ale tam se zúčastnila jenom tzv úderka, jak nás nazval Jurka, ale byli jsme jenom krátce, abysme sa nevysílili na odpoledne a večer.Měli jsme zpívat na závěr průvodu u sportovní haly. Jako vždy předem připravený scénář sa operativně měnil. Najednou nás zavolali zpívat na hřiště. Zkusili jsme bez přípravy zazpívat, ale bohužel všudypřítomný vítr náš zpěv odnesl pryč od posluchačů.U sportovní haly už bylo prostředí jiné a tam už náš zpěv byl slyšet, dokonce prý až ke kostelu, jak tvrdil Lojzin, který odcházel předčasně. Jak sa nám vystoupení povedlo poreferuje Zdenek Jozífek na zkoušce, protože hlasově indisponován fungoval pouze jako pozorovatel. Určitě bude mět co připomínkovat.

Pak jsme se nekoordinovaně přesunuli ke Koníkovi.Tam se okamžitě začalo zpívat. Jara Hrbáč přivedl rodiče. Otec je věhlasný horňácký zpěvák, a tak jsme slyšeli bezprosředně ty jejich horňácké cédury a jim podobné tóniny. Strúčci hráli jak diví a jelikož bylo, jak sa říká narváno, s místem pro zpěv a tanec před cimbálem to moc ideální nebylo. Ale nakonec i na dívčí karičky a jiné tance sa prostor našel. Padaly návrhy, že taková hodová zábava by si zasloužila větší prostor, ale kde ho vzít. Myslím si,že to byla zase podařená akce.

Fčíl nás čeká eště v pondělí přežit ve zdraví hodky.
FOTO

Výjezd do Míkovic 23.10.2010

Ve čtvrtek na konci zkoušky jsme se domluvili, že by bylo vhodné zajet se podívat do Míkovic, kde mužský sbor oslavuje čtyřicet roků existence. Nakonec se nás sešlo deset a odjeli na akci. Sál v Míkovicích byl plný lidí a sedělo se v řadách. Postupně jsme se pousazovali a sledovali program. Byl pestrý, malé děcka, ženský sbor (mimochodem velice pěkně jim to zpívalo), hosté z Očovej - ti předvédli klasicků folklorní spartakiádu, ale to je trend . Hned po příchodu jsme si všimli velikého mota: „Pil sem včera“ , které my považujeme za našu hymnu. No aj tů nám ukrádli. To už jim nestačíja ukradené pěsničky? Půlčana slivovice jsme si také vzali a v sále jsme potom přešli na víno. Po skončení programu jsme si obsadili jeden stůl a sledovali rej na parketě. Velikým zážitkem je, když před muzigů zpívá tak padesát chlapů a verbuje. ( Aj my budeme verbovat, ale až v nových botách). Zapojili jsme sa samozřejmě také a dokonce jsme zapěli tři pěsničky s Burčákama. Asi sa nám úplně přesně nevyvédly, ale šak to nebylo oficiální vystoupení. Když to budeme porovnávat s míkovským sborem, tak na můj vkus oni zpívali všecko moc jednohlasně. Na to že fungujů tolik roků mohl mět některé písničky sezpívané vícehlasně. Oni to asi tak berů jak my. Zpívaj jak umíš. Okolo druhé hodiny jsme odjeli do Bánova. A přiznám sa, že my s Huldů jsme si eště vyškemrali na dobrů noc po štamprlce u Bohuša Pavlíčka. Ba co, byly hned dvě. Tak jsem spal jak dudek.
Olin
Fotky

Znovu o zkoušce, 14.10.2010

Tak nevím, zdá sa mně, že zkoušky na podzim čím dál víc gradujů.
Ve čtvrtek před volbama byla zkouška zase v zasedačce, kde je hrozná akustika, ale tentokrát byla neobvykle zpestřená, jednak překvapením od Pavla, který splnil slib a přichystal papanicu jeho mamičky a dědy Bochina a převapení nebyl konec. Přijali jsme oficiálně nového člena Vaňharu do stavu (dal přípovědní pětku červeného ). Ale další překvapení opět přichystal nový pan farář. Přivedl na zkoušku svého otce. Ten sa těšil, až pozná co za partyju je v to Bánově, a přinesl pětku burčáku. Skoro rovník nejstarších Hútků je hráč na cimbál, ktetý mu přinesli ze zkušebny Strúčku obětaví členové a tak se prezentoval spolu se synem písničkama z Valašska. Velkým obveselením už rozdováněného Hútku bylo vyprávění Huldy , že sa mu zdálo že byl zvolený starostů, což sa mu okamžitě v rámci možností splnilo. Byl vyfocený se znakem Bánova, ale bohužel jsme s tím nepočítali a u Hrušky jsme nekoupili dekorační medaili a tak nemohlo být dekorování úplné . Tak Boho až příště. Také sa dávalo do kopy pásmo na hodové zpívání, které sa klasicky vypiluje a potom sa v předvečer vystoupení překopá, ale to už je skoro normální. Nejvěší radost si myslím je, že je cítit pohoda a radost z každé zkoušky. Můj švagr Jef ( po bánovsky džef) říká „neuvěříš“.

Olin

Fotky
Ukázka atmosféry: My jsme valaši.mp3

Zkouška s kobzou 7.10.2010

Prvním překvapením při příchodu pět minut po sedmé byl velký počet čekajících, což nebývá zvykem. Velmi brzy jsme byli v plném obsazení a přibyl Franta Vaňhara, jemuž jako dopravci se asi naše vystoupení tak líbila, že se přidal, i když „oficielně“ ještě nebyl přijat. Prodebatovali jsme hody, které se nám nepovedly uskutečnit podle našich představ, jelikož jsou o týden dřív, než jsme předpokládali a Burčáci v termínu hodů nemají čas. Náš nový farář nás opět navštívil a přinesl i starý hudební nástroj kobzu, což je prý předchůdce cimbálu a dokonce zahrál několik písní. Kobza má ladění v G dur, takže se musí zpívat jenom v dané tónině. Pořád se ještě slavili Bohumilé, takže proto asi tá účast (ironicky samozřejmě). Šestnáct hlasů už bylo znát a střídali jsme žánry od táhlic přes verbuňky, české valčíky aj dechovácké kusy. Duo Kysňa jelo naplno, blesky blýskaly, takže máme aj fotky.Dopíjel se i deputát ze zpívání v Hluku. Dohodli jsme se, že příště musíme oprášit hodové pásmo a začat pracovat na nových písničkách a novém zpěvníku Hútku.

Na horách studénky v mp3 za doprovodu Kobzy

Zpráva ze zkoušky 30.9.2010

Není normální na naší stránce psát o zkouškách, ale 30. 9. byla normální zkouška jiná, zkrátka originální. Nebyla jako vždy v tzv. šuplíku, ani na mramoru, ale v zasedačce, protože všechno bylo obsazané. Zbyňa sliboval účast nového faráře a ten se po chvíli dostavil.

V každém případě to bylo překvapení a posléze jsme zjistili, že milé. Můj první dojem je, že je to člověk velmi přístupný i nám jak říká můj kamarád Vrba „vuažným katolíkom" a s chutí si s nama zazpíval i písničky, které neznal. Je vidět,že je to muzikant a že by se chtěl zapojit do folklorního dění v obci. Nevím, jak se mu první setkání s Hútkem líbilo. Myslím si, že jak slíbil, to nebylo poslední střetnutí s nama.

Silná čtyřka po cestě domů zazpívala našemu dopravci a potencionálnímu členovi Vaňharovi k narozeninám. A tím jsme to všechno završili.

P.S. Shodli jsme sa na tom ,že v zasedačce je tak mizerná akustika že ani nekandidujeme do voleb, že tam sa nedá pořádně zpívat.

Mimořádná akce 25.9.2010

Pro vysvětlení, co je mimořádná akce, musím napsat, že určitá část Hútku už před založením souboru, několikrát zazpívala před domem, kde byla svatba. Což byla vždy dobrá akce. Tentokrát se jednalo o zpívání v Hluku, o které nás požádala matka nevěsty, která nás už slyšela, a Láda jí to přislíbil. Na poslední zkoušce se ještě snažil nalákat i další členy, ale zůstalo nás šest a jako další zpěvák v pozadí Vaňhara, řidič, který nás vezl. Vyrazili jsme v půl desáté oblečeni v našich folklorních košilích. V Hluku před domem, kde byla svatba jsme začali zpívat, což jsme poctivě činili hodinu. Snažili jsme se co nejvíc zpívat svatební, ale nakonec se přejelo všecko možné aj nemožné. Duo Kysňa jelo naplno. Samozřejmě nás neustále při zpívání občerstvovali, abychom vydrželi.

Po odjezdu svatebčanů jsme něco málo pojedli a uvažovali, že sa přesuneme neplánovaně před kostel a "zatrhneme" novomanžele a celou svatbu. Ještě jsme požádali Ládu, aby je na to připravil. Nevěděli jsme, jak jsou na tom hosté za Slovenska a i hosté z české strany. Nakonec z toho bylo zase dlouhé zpívání po dobu gratulace movomanželům a pak jsme je i „zatrhli“ . Paradoxem bylo, že se v klobouku našlo i deset anglických liber. Mysleli jsme, že je přítomen nějaký cizinec a praštil sa přes kapsu, ale za pár dnů se to vysvětlilo. Slovenská babička sa pomýlila a namísto do koláča to vrazila nám do klobůka. Tak jsme jí to vrátili. Ale aj tak byl výnos dostatečný a bude použit pro dobro akcí Hútku. A ještě i nějaké naturálie jsme dostali a ty sa zas prozpívajů na zkůšce.

Požádal jsem Ládu , aby sehnal fotografie z akce, protože tam bylo plno kameramanů a fotografů. Tak snad nějaké pošlou, abychom měli i o této vydařené akci obrazovou dokumentaci.

1. narozeniny Hútku 17.9.2010

V pátek 17. 9. jsme se chystali na oslavu prvního výročí založení Hútku. Bylo to přesně večer před 18. zářím 2009, kdy jsme se poprvé sešli. Nachystali jsme malé pohoštění, t.j. klobásy, a sehnal se i burčák - když je tá jeho sezóna. Trošku nás mrzelo, že jsme nemohli být kompletní. Chyběl Libor, který má největší zásluhy, Bohuš P. a nakonec aj Pavel , který se zranil. Proč nebyl Petr Š. nevím. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že pozveme manželky, jelikož Ivan Marčík, posila pro Slavnosti vína a náš dobrý kamarád, přijede s manželkou. Tak aby nebyla sama, tak přizvat také naše manželky. Ale nás mohlo napadnou dřív pozvat i je. Ve spolupráci s Ivanem bychom rádi pokračovali, což nám bylo přislíbeno. Má velké zkušenosti jako dlouholetý člen Olšavy.

Měl jsem připravené i nějaké krátké zhodnocení, ale nakonec jsem ho zapomněl doma a tak na něj ani nedošlo.

Po dlouhé době se zúčastnil i Krsička, který už byl na Slavnostech vína a který byl vlastně jeden ze zakládajícich. Ale dlouhé pracovní cesty ho vyřadily z účasti na všech předcházejících akcích. Ani nevím, jak to plánuje dál.

V družné zábavě jsme skonzumovali klobásky, popili burčák a protože byl ještě slabý a sladký, tak trochu přitvrdili slivoviců. Hrálo sa a zpívalo, duo Kysňa posílila Věra, ale nejak nebyly tanečky.

No a pak sa šlo za Strúčkem. V restauraci kde hráli, jsme si objednali stůl. Překvapením bylo, že Zdenek J. s nama nešel. Údajně, že mosí byt ráno čerstvý. Tam už byla zábava v plném proudu a tak jsme si s něma zazpívali pásma, které už s nama hráli a jak sme byli rozjetí tak Jaroš začal horňácké a Ivan také, ale to už pro mňa byly nedosáhnutelné výšky. Poseděli jsme asi do půlnoci, ale někteří silní jedinci i dél (to sa zatím neví do kdy). Strúčci vydržali do půl čtvrté. Takže zhodnocení asi odložíme na příští, už normálně pracovní zkoušku.

Olin

P.S. Z akce máme jen několik málo fotek, protože obvyklý poloprofesiální fotograf chyběl.

Slavnosti vína 11.9.2010

Završením prvního roku úspěšného působení souboru byla reprezentace Bánova a mikroregionu Východní slovácko na jednej z najvětších folklórních akcí naší oblasti - Slavnostech vína v Uherském Hradišti. Zatým to byla nejvíc divácky navštívená akce našeho působení.

Ranní odjezd z Bánova v 6:15 byl odrazující, ale přesto sa dostavili včas všeci, keří přislúbili účast. Cimbálovka Strúček sa scházala pozvolnějc a tak jsme do Suché Loze, kde na nás čekaly Plkotnice, dorazili s půhodinovým zpožděním. Dál už ale vše vycházelo podle plánu. V Hradišti jsme zaparkovali u Justičního paláce, vyložili nástroje a jejich majitele a vyrazili do Smetanových sadů, kde už začínalo vaření gulášů. Naše favoritka Marie Škarpíšková obhajovala vítězství z předchozích dvůch ročníků a tak jsme ju byli podpořit zpěvem aj podrážděním soupeřů. Po pár písničkách jsme pokračovali na seřadiště v mařatických vinohradoch. Předpověď počasí nebyla moc přesvědčivá, a tak jsme byli vyzbrojeni pláštěnkama a deštníkama. Nakonec ale celý deň ani nekáplo a tak jsme jich nepotřebovali. Aj když sme zahajovali Slavnosti vína, tak to zpočátku vypadalo na "Slavnosti slivovice". Ta ale po čase došla a začali jsme vyprazdňovat demižónek vína, kerý jsme nafasovali. Ti co si nekoupili koštovku na krk už ráno, pochopili, že se jedná o nezbytnou výbavu, a rychle napravovali, co zameškali.

Protože jsme byli v první půlce průvodu, tak nám to rychle ubíhalo. Jurka doma musel trpět, protože jsme jeho absenci omílali pořád dokola. Přece jen nasazovat písničky bez doprovodu není tak jednoduché a tak jsme nakonec zabrali Strúček, kerý sice původně sluboval doprovod Bobkovníkom, ale ti si vystačili se svojů harmoniků. Před tribunů jsem dali "Vyletěla holubička", zapózovali kamerám aj foťákom a první část dňa sme měli za sebů.

Na náměstí sa dala kúpit kniha "Na paletě krojů", kde už je dokonca o Hútku celý odstavec - už sa o nás ví! Aj když bylo do dalšího vystoupení eště dost času, tak jsme se vracali do Justičního paláce. Tady jsme (a nejenom my, ale všeci vystupující) trochu podráždili Vaška Bujáčka a další organizátory, když museli vlastním tělem hájit oškvarky a další dobroty, určené k prezentaci mikroregionu. S náletem kobylek nepočítali. Slubovaná bageta nikoho nelákala tak, jak plné misy na stole. Pochybuju, že příští rok bude proviant na stejném místě, jak vystupující.

My jsme ale vyrazili na košt guláše. U každého stánku už stála pořádná fronta. Když jsem se natlačili ke stánku, tak nepomohli ani kroje a fronta se začala bouřit. No nic - tak sme si zazpívali a chodili si na guláš postupně. Guláš opět jedničkový a nebyt toho, že pořadatelé vyhlásili nesoutěžní ročník, tak má Maruška "hat-trick". Čas od času nám někdo koupil aj petku burčáku a tak jsme zpívali, jedli a pili o dušu. No a potom už došlo na samotné vystoupení. Doplnili nás další členové a hlavně Ivan Marčík, který silně pozvedl uměleckou úroveň nejen zpěvem, ale aj verbuňkem. Patří mu veliký dík, stejně jako Strúčku, kerý nás doprovodil u obou vystoupení. Nakonec sa eště zazpívalo uměleckým kovářom před palácem "Na co sú, na co, dvá kováříčci" a odjezd. V autobuse sa (netuším z kama) objevila slivovica aj meruňka a zpívalo sa na střídačku s Plkotnicama až do Bánova. Plkotnice prý vozíja pro tento účel dycky flašu v kufru. Asi sa eště máme co učit ...

Memoriál 13.8.2010

Už po vydařené zabijačce jsme začali uvažovat, co v letních měsících uspořádat pro pobavení nás i našich manželek a dalších kamarádů. Padaly všelijaké nápady a jeden z nich byl uspořádat vzpomínkové setkání na Frantu Tvrdoně. Jelikož byl velký psíčkař, tak v jejich areálu. Pak se ovšem přidaly nápady, aby se teda vzpomělo i na další kamarády - milovníky folkloru: Ferouška Vystrčila, který byl jeden z prvních Bánovjanů tanečníkem v Olšavě, a který sňatkem s paní učitelkou Helenou zajistil výchovu folklorního dorostu. Dalším, na kterého se vzpomělo, byl Petr Švehlík, na jehož folklorní výchově se nemalým dílem podílel Jurka Chovanec. Založil soubor Šablička, kde Petr začínal spolu s dalšími, no a pak Šabla, Burčáci, Olšava - to byly soubory, kde mimo jiné působil.
A celkem ke konci organizování setkání jsme si vzpoměli také na kamaráda Voďu Kočicu, který s náma v uvozovkách vystupoval v hospodě, při svých návštěvách mamičky v Bánově.

A ještě Olinovo hodnocení:

"Opět vynikající akce Hútku"

Počasí na naší páteční akci snad nemohlo být lepší. Ihned ráno začalo vaření Guláše (schválně píšu s velkým "G", protože výsledek si toto označení zaslouží). Pak ještě dát upéct maso u Lojzina a narazit pivo. Dál už příprava probíhala podle schváleného plánu.
Naš osvětlovací technik ještě zajistil večerní osvětlení areálu.
Akce začínala po páté odpoledne. Chvíli se ještě čekalo na Burčáky, a pak se oficiálně spustila vzpomínková akce na kamarády (mimochodem máme za úkol, vymyslet název pro tuto akci, kterou bychom rádi pravidelně opakovali).
Servíroval se guláš, ViP a čekalo se, jak se rozjedeme se zpěvem a tancem.Všechno se vyneslo ven na beton. Šéf od pohoštění Pavel vyhlásil kuchyni non stop otevřenou po celou dobu konání akce. Naši pozvaní hosté a naše polovičky nám přispěli sladkostmi i něčím tvrdším k pití a dokonce i vystoupením (víme o kom je řeč) pro zpestření folklorního dění, za což jim moc děkujeme.
Samozřejmě Burčáci, naši dlouholetí kamarádi se rozjeli naplno a my s něma. Postupně došlo ke střídání a začalo hrát i duo Kysňa a nakonec už to nebylo duo, ale sexteto nebo co, protože se zapojili i Burčáci a Věrka se sérií slovenských tang (ovšem neukazovala nám nové výrobky dámských kalhotek ) a všichni se dali do tance.
Kamarád Bohuš Hulis a Milka měli ten den čtyřicáté čtvrté výročí svatby a tak se jim vytvořilo kolo i se zvedáním oslavenců. No řekněte, komu se to tak podaří?
Před blížící se bouřkou se všichni, kteří se ještě nacházeli venku, uklidili zase zpět do pálenice a zábava pokračovala. I kdyby někteří už chtěli jít domů, nešlo to. Nikdo neměl deštníky a Burčáci řekli, že budou hrát dokud nepřestane. Tak jsme to táhli až do dvou hodin.
Rozloučili jsme se s Burčákama. Říkali, že u nás byli jak doma.To je prima pochvala. Akce skončila sobotním úklidem, bohužel bez dopíjení bečky, která padla už brzy večer, což jsme v tak velkém teplu podcenili. Dojídal se zbylý guláš a ještě se něco rozdělilo.
A to pivo jsme si nakonec dali U koníka. Jo a ještě - jediná škoda, kterou jsme způsobili je jedna rozbitá štamprlka.
Patřilo by se poděkovat těm, co se nejvíc o dobrou akci zasloužili, ale myslím si, že se zasloužili všichni ti,co mohli a měli volno.
Doufám, že na toto setkání budou všichni, co se zúčastnili, dlouho v dobrém vzpomínat.

Děkujeme všem přátelům, kamarádům a rodinným příslušníkům za zdárný průběh akce a dobrou zábavu.

Zpívání na "Bánovském letu" 18.července 2010 ve farské zahradě

Po dovolené jsem se na poslední zkoušce za obrovského horka seznámil s konečnou verzí repertoáru písniček, které zazpíváme. V neděli odpoledne sraz ve 14.30 na místě konání. Počasí nic moc, ale teplo a výborná nálada hned při příchodu do farské zahrady, kde nás slivoviců vítal kostelník a jiní dobrodinci. Akce byla víceméně předpřipravena a my jsme jednu část chtěli pojat jako rozloučení s farářem. Je původem ze Strážnice, a proto jsme připravili pásmo strážnických. Ale to předbíhám. Vystoupení začal Strúček, pak Kuřátka různého věku a potom jsme nastoupili my. Na začátek jsme zapěli krásné „Ty Bánovské štyry zvony“. V druhé sérii se vloudila nepatrná chybička a tóninu, kterou Jurka začal by měl problém vyzpívat i Kája Gott (a že takového podobného v souboru máme). Jurka se opravil a s chutí jsme to zapěli v tónině nám obvyklé. Posléze se ujal moderování Pavel a po vyvolání pana faráře jsme spolu s ním zazpívali pásmo strážnických a nakonec horňáckých. No a potom guláš (mimochodem výborný) a ještě nejaká slivovička (tu jsme také zazpívali) .

Ako hovoria Slováci, napokon sa zábava zvrtla a bolo veselo. Pavel moderoval o dušu a nastoupilo duo "Kysňa", jak ho operativně nazval a myslím, že si zazpívali všichni co uměli.

Při vystoupení dua Kysňa nejaký dobroděj položil Jurův klobůk na zem a podkladek hodil sám majitel klobůka a potom to tvrdě požadoval vrátit. Jako měkkosrdcatá povaha jsem mu to vrátil, ale tvrdé jádro Hútku, to považovalo za chybu. Při produkci jsem přítomné upozorňoval, že si vydělávám na zub, o který jsem přišel, a dokonce jsem si to nechal zdokumentovat fotografií. Bohužel výtěžek byl tak slabý, že jsme ho skoro celý nechali v restauraci. Takže na dalším vystoupení už bude nový zub, ale za své.

Jenom víc podobných akcí ,kde se spontánně baví všichni přítomní lidé .To by mělo být snahou našeho souboru, zapojit co nejvíc lidí do akce.

Olin Havel

Oslavy šedesátin Bohumila Pavlíčka

Přesunutí termínu zkoušky ze čtvrtku na pátek avizovalo nějakou událost a tou byla oslava čerstvého šedesátníka Bohúša Pavlíčka. Ještě, než jsem na zkoušku šel, jsem si uvědomil, že Hútek, který mladí ze Strúčku nazývají folklorními vykopávkami, či jak je dnes moderní dinosaury, není soubor důchodců. Vlastně jenom tři členové mají víc, než šedesát a fčil Bohúš. Slavilo sa v šuplíku . Největší překvapení po příchodu bylo asi to, že u stolu v 19 hodin seděl spořádaně Jurka, který je za normalních okolností klasický opozdilec. Tak mně radili, abych na každou zkoušku hlásil oslavu. Pak sa to rozjelo. Výborné kančí na zelenině, VIP, vdolečky a celá zkouška byla prošpikovaná vzpomínkami a vyprávěním, no a samozřejmě zpěvem. Na závěr jsme zapěli a popili i slivovičku.
Tak Bohúšu vitaj mezi nama seniorama nad šedesátků a hodně zdraví, štěstí a nech ti to s nama zpívá.

Olin

Poznámka VIP = víno i pivo.
A bohužel z tohoto nemáme žádnou fotku, nikoho nenapadlo vzít foťák.

Májové zpívání v Suché Lozi 23.5.2010

Tak jsme absolvovali první konfrontaci s dvěma mužskými sbory při Májovém zpívání. Myslím si, že jsme obstáli velmi dobře, i když Jarin říká, že dobře je za tři.
V nových košulách jsme svítili u Lojzina, kde jsme měli sraz, a po částech jsme se přesouvali na místo konání. Měli jsme i silnou podporu „fanynek“ (většinou manželek), které nás přišly podpořit a taky zkontrolovat, jak se nám povede při ostrém vystoupení. Zpívalo sa venku a bylo krásné počasí. Zpívali jsme třetí v pořadí a pak jsme jenom poslouchali a hodnotili hlavně ty sbory, které zpívaly po nás.
Musím konstatovat, že celý program byl dobře organizačně připraven a výborně ozvučen.
Všechna čest Plkotnicím. Velký dík za pohoštění, které pro všechny pripravily. Pak už se rozjelo zpívání naživo bez papírů a dirigování, navazování kontaktů s dalšími sbory, ale největší radost nám udělal novopečený dědek (vlastně babčák) Zdenek. Přímo při našem koncertování se narodila jeho vnučka Terezka a celý výlet skončil u nich na dvoře při slivovici a zpěvu. No a potom na hokej, na který jsem se zpočátku "díval" jedným okem, protože dvůma, tam bylo moc hráčů aj puků. Na oslavy vítězství už jsem neměl sil a odešel do hajan.

Tož tak, Olin

Zpívání pravoslavnému patriarchovi 11.5.2010

Uprostřed pilného „hrubování“ na zpívání v Suché Lozi přišel starosta s neobvyklou nabídkou. Do naší obce zavítá pravoslavný patriarcha a bylo by pěkné mu zazpívat. Jenže problém – je to v úterý dopoledne v 11 hodin. Tak co s tím. Samozřejmě první otázka: „Gdo može?“ Takže prý důchodci - ale to je málo. Nakonec slíbilo osm členů. No a pak sa to rozjelo. Uspíšit nové košule, abychom v nich mohli vystoupit a připravit repertoár. Všechno se stihlo. V úterý v deset u Lojzina sraz. Tam jsme dostali startovací impulz od majitele a taky HÚTKA, který nemohl zpívat, protože mosel vařit lokeškovů pro patriarchu. No a nás sedm statečných se odebralo na obec. Tam jsme ještě naposledy „překopali“ repertoár a čekali. Slíbený honorář byly čtyři sedmičky vína, tak jsme je hned prubli. Patriarcha Jeho Blaženost vladyka Kryštof se dostavil s radními a jinými hosty. Pak byly oficiality a hned my. Zazpívali jsme jak jsme nejlépe uměli a při odchodu patriarchy jsme se s ním vyfotili. Jeden z nás mu říkal ,že zpíváme „nasucho", načež patriarcha odtušil ,že něco jistě máme od včerejška" a pochválil náš zpěv. My jsme dopili deputát, pojedli suchého chleba ze solů a podepsali sa do kroniky pod ty oficiální podpisy (protože tam nikdo nebyl).Část z nás, kterým se zdálo, že je potřeba to zhodnotit, šla opět k Lojzinovi. Tam jsme to hodnotili až do doby, kdy Patriarcha odjížděl a mimo plán jsme mu zapěli V dobrém sme sa zešli… no a potom jsme dojedli tů lokeškovů. A byl konec.

Eště pár poznámek:
Vznikaly fámy, že Hútek sa trhá na ty co majů nové košule a ten zbytek. Je to fáma. Sice jsme sa chtěli po vzoru Struhalovy sedmičky také přemenovat (Sedmihútek nebo tak nejak), ale nakonec jsme to nevymysleli.
A tentokrát jsme měli aj jednoho profesionálního zpěváka, který měl zpěv refundovaný (obecní zaměstnanec), my ostatní nic.

A pro zajímavost:
Jeho Blaženost vladyka Kryštof je doc.Th.dr. Radim Pulec rodák z Prahy.
Je nejvyšším představitelem pravoslavné církve pro Českou i Slovenskou republiku.

Takže, tak.
Olin

Košula, 22.4.2010

Když sme sa dověděli, že máme vystupovat na "Májovém zpívání" v Suché Lozi, tak sme sa rozhodli, že si necháme ušit jednotné krojové košule. Dohodli sme sa, že košule necháme ušit u firmy paní Krsičkové. Byla vybraní zástupci - Jurka Chovanec a Olin Havel - kteří měli v sídle firmy dohodnút, aby "šivač" firmy přišel na našu příští zkúšku vzít míru a dohodnút sa s nama na "výzoru" košule. Misa zástupcú dopadla dobře a na další zkúšku sa dostavil pracovník firmy p.Antonín. Přinesl si s sebú vzorek košule, kerú už šili jinému zákazníkovi. Košula byla tak střední velikosti, a tak si ju hned vyzkúšalo nìkolik členù sboru (Bohuš,Libor,Olin). Sedìla jim perfektně, a tak bylo šponování, nahlédaní a točení až až. Chybělo jen vyskočit na molo a trochu sa projít. Zároveň sme vybírali mašle na našití na předek košule. Měli sme na výběr dvě mašle, jedna měla pěkný, jemný vzorek a byla široká. Druhá byla barevně výraznější a byla úzká. Debata byla dost dúhá, přebíralo sa to zleva zprava a nakonec těsně zvítězil názor těch, kteří prosazovali mašličku výraznější s tým, že sa našijú mašle dvě vedle sebe, aby to bylo víc vidět. Začátek návrhu sme měli za sebú. Potom došlo k výběru materiálu. Měli sme předložené čtyři vzorky plátna, které měly, jak sme byli poučení, rúznú gramáž na m2,osnovu apod.Vzorky byly podrobené "dúkladným" testom - jak sa "krčíja", jakú majú barvu, lesti sa lesknú a v neposlední řadě lesti "prosvítajú". Test na "krčivost" sa nakonec ukázal jako zbytečný, protože sa nikdo z nás nepřiznal, že by doma žehlil. Po delší debatě byla vybrané plátno s hmotnosťú 165 g/m2. Dalším debatovaným problémem byl límeček. Tam byl názor všech celkem jednotný - stojáček. Problém byl v tom, jak vysoký. Došlo to tak daleko, že Jaroš Hrbáč zvedl mobil a povolal synátora, aby z domu přivezl "strúčkovskú" košulu. Tím byla o výšce límečku rozhodnuté, zbývalo už jen zrušit krajní čtvercový úskok na hraně límečku "vzorové" košule. Mezi dúležité č ásti košule určitě patříja rukávy. Lesti široké nebo úzké, s nebo bez knoflíčkù, všitý klín nebo bez klínu a v neposlední řadě umístění a počet sámečkù. Aby těch sámečkú nebylo málo, tak sa ještě vymýšlalo, jak to s nìma udělat na zádoch košule. Jak je vidět, tak problémú sa řešilo hodně, ale to bysme nebyli chlapi , aby sme sa nedomlúvili. Trvalo to enom hodinu a "šivač" mohl začat brat míru. A aby mu to šlo pěkně od ruky, tak jsme si pěkně všeci při decku červeného zazpívali.

Bohuš

Setkání Východního slovácka 5.3.2010

Košt slivovice 27.2.2010

Fašank a obecní zabíjačka 13.2.2010

Hútkovská zabijačka 23.1.2009

Myslivecký ples 9.1.2010

Ukončení roku 2009 se Sokolem 30.12.2009

Koledování v kostele 25.12.2009

Zpívání u vánočního stromu 23.12.2009

Zpívání seniorom 2009

Martinské oslavy 7.11.2009

1. setkání 18.9.2009

Zpět na aktuální dění ...

Akce 2015÷2019